> < Erik-Marchand-Bojan-Z

Erik Marchand & Bojan Z

Francie/Srbsko | Respect Festival

Hudební expedice mezi Bretaní a Srbskem

Spolu s Alanem Stivellem patří Erik Marchand k nejdůležitějším průkopníkům bretaňské hudby. Zatímco Stivell ji představil širšímu publiku, Marchand na jeho odkaz navázal směrem do hloubky a zkoumal spřízněnost bretaňských melodií s tradicemi z Balkánu či Afriky.

Spolu s Alanem Stivellem patří Erik Marchand k nejdůležitějším průkopníkům bretaňské hudby. Zatímco Stivell ji představil širšímu publiku, Marchand na jeho odkaz navázal směrem do hloubky a zkoumal spřízněnost bretaňských melodií s tradicemi z Balkánu či Afriky. Jeho posledním projektem je spolupráce s pařížským, původem srbským pianistou Bojanem Z (Zulfikarpašićem) – největší osobností balkánského jazzu. Jejich společná vize vychází z faktu, že v minulosti, ještě předtím než převládly mollové a durové stupnice, měly evropské tradice mnohem víc společného s „modální“ hudbou Východu. Repertoár dua sahá od bujarých keltských tanců až po virtuozní improvizace. Podobně jako minimalistický novátor La Monte Young se Bojan Z snaží klavír vymanit z limitů temperovaného ladění. Za svůj přínos získal roku 2002 od francouzské vlády titul Rytíř Řádu umění a literatury (Chevalier de l’ordre des Arts et des Lettres), od francouzské jazzové akademie cenu Django Reinhardta a roku 2005 Evropskou jazzovou cenu jako hudebník roku.
Erik Marchand tvrdí, že tradiční bretaňská hudba měla dvě podoby: zpívanou a instrumentální – obojí najednou neexistovalo. „Když se v Bretani prosazovalo folkové hnutí, Alan Stivell vnesl do naší tradice rockový zvuk. Pro mladou generaci to mělo značný význam a po Stivellovi vznikla řada nových kapel, které hrály k tanci. Mě šlo spíš o to, hrát bretaňskou hudbu k poslechu.“ Klíčovou inspirací jsou písně gwerz, které vypráví epický děj, jako balada. Gwerz byl i název první Marchandovy skupiny. Velký vliv měla té době v Bretani irská hudba: Marchandův houslista Jacky Molard hrál irským stylem a Patrick Molard si nechal postavit bretaňské nástroje, jako třeba bombard nebo dudy biniou, které ovšem měly nižší ladění než je zvykem, aby se jejich tóny nepřekrývaly s lidským hlasem. Souběžně s tím ale pokračuje i tradice bretaňského zpěvu bez nástrojů: k hlavním osobnostem patří právě Marchand či u nás dobře známý Yann-Fañch Kemener. „U nás v Bretani musí každý zpěvák umět zpívat bez doprovodu,“ dodává Marchand. „Koncem šedesátých let lidé změnili způsob života a tak zmizelo prostředí, kde by se balady gwerz mohly zpívat. Teď to už je ale opět jinak – lidé chodí na tuhle hudbu na koncerty.“ Marchand tvrdí, že neprošel vlivem Beatles či Led Zeppelin, ale už jako teenager měl rád lidovou hudbu. „Ve Francii byla k mání spousta afrických nahrávek a já si ty desky kupoval a zjišťoval jsem, že i v té hudbě odjinud je podobná síla a cítění, jako v bretaňské tradici. Věděl jsem, že bych nakonec mohl hrát indickou či africkou hudbu, ale že by to pro mě bylo daleko těžší, než když zůstanu u bretaňských kořenů.“ Jedním z vrcholů Marchandovy tvorby jsou alba, která natočil s rumunskou dechovkou Taraf de Caransebes. Ta pochází z Banátu, kraje poblíž Dunaje a hranice se Srbskem. Tyto nahrávky představují unikátní výjimkou jak v bretaňském, tak i balkánském kontextu, nejde totiž o účelovou fuzi, ale o sofistikovaný hudební dialog.
Spolu s irsko-řeckým hudebníkem Rossem Dalym patří Marchand ke světovým špičkám v oblasti modální hudby – tedy historických forem, které předcházely durovým či modálním stupnicím a které dodnes žijí v Asii či Africe. Pozici průkopníka má i Bojan Z, veřejnosti nejlépe známý jako pianista bosenské zpěvačky Amiry, jejíž repertoár tvoří balady sevdah s kořeny v Turecku. Bojan je stylotvorný novátor, který hledá cesty, jak zahrát tóny mimo rozsah klaviatury, tedy mikrointervaly vymykající se temperovanému ladění. „Člověk nikdy neví kam Bojan zamíří, pokaždé je to jinak,“ vysvětluje Amira, „nutí mě, abych byla pořád ve střehu, připravená na všechno. S jinými hráči je to snadnější, protože člověk se pohybuje hudbou podle daného plánu.“ Bojan Z střídá klavírní křídlo s upravenými klávesami Fender Rhodes, známými též jako ‘xenophone’. Jeho metoda je spřízněná s hudebníky, kteří propojují klavír s mikrointervaly flamenca, jako například Dorantes.

Další akce

Vstupenky na Erik Marchand & Bojan Z Online předprodej