Už 40 let patří Marc Ribot k nejvlivnějším kytaristům. Do dějin se zapsal, když jako spoluhráč navedl Toma Waitse k revolučnímu zvukovému modelu, později pomohl Robertu Plantovi společně s Alison Krauss získat Grammy, pravidelně natáčí pro Johna Zorna. Málokdo ale pamatuje, že začínal, podobně jako Jimi Hendrix, v doprovodných skupinách soulových velikánů. V 25 letech vyjel poprvé do Evropy se skupinou, kterou vedl Brother Jack McDuff, tehdy jeden z nejlepších jazzových varhaníků. Právě na tuto etapu Ribot navazuje svým novým projektem Jazz-Bins s černošským varhaníkem Greg Lewisem, který je dnes jedním z největších virtuozů na varhany Hammond B3. Ribot o něm tvrdí: “Greg patří k těm nejlépe střeženým tajemstvím New Yorku. Když si sedne k hammondkám, dokáže vyprávět hudební příběh způsobem, jakému se nikdo nevyrovná.

Narodil se v Newarku v New Jersey, vzdušnou čarou pouhých 8km z newyorského Manhattanu, jako kluk hrál v garážových kapelách, jeho učitelem byl klasický kytarista a skladatel původem z Haiti. Když se ve studentských letech přestěhoval do New Yorku, vrcholila punkrockové éra. Stejně významnou Ribotovou muzikantskou školou byl i černošský soul a R&B, léta doprovázel osobnosti jako Wilson Pickett, Carla Thomas nebo Chuck Berry. V 80. letech byl Ribot kytaristou Lounge Lizards, které vedl saxofonista John Lurie, též známý jako hvězda filmů Jima Jarmusche. Seznam umělců, s nimiž hrál ve studiu či na podiu, by vydal na několik stránek a byli mezi nimi tak různorodé osobnosti jako básník Allen Ginsberg či funkové trio Medeski Martin & Wood. V hrubých rysech lze Ribotův okruh spoluhráčů rozdělit na tři kategorie: jazzovou avantgardu (John Zorn), Latinskou Ameriku (Vinicius Cantuaria, Sierra Maestra, Marisa Monte) a rockovou elitu: The Black Keys, Elton John/Leon Russell a především Robert Plant a Alison Krauss, s nimiž natočil album Raising Sand, odměněné cenou Grammy. Vydal zhruba 30 vlastních alb, vede více než deset vlastních projektů – od free jazzu až po soudobou hudbu. K těm nejodvážnějším patří Caged Funk, propojující partitury Johna Cage s dnešní technologií: zvukovými smyčkami, zkreslením a remixy. Ribotovou hlavní doménou je daleko více schopniost prolomit vžité bariéry, nežli čistě technická virtuozita, což sám přiznal v rozhovoru pro časopis Guitar Player. Jako hráč se cítí omezen tím, že je levák, přeškolený na kytaru pro praváky: “Ten limitující faktor jsem nejsilněji pocítil, když jsem hrál s varhaníkem Jack McDuffem – a zjistil asi sotva dokážu nahradit jeho dřívějšího kytaristu, George Bensona.”