Autentická romská hudba s houslemi a cimbálem je mizející žánr, poslední žijící mistry lze najít v Rumunsku. Zpěvačka Corina Sîrghi s touto hudbou vyrůstala, její kapelu vede znalec východoevropské hudby Shaun Williams, který přijel do Bukurešti dokončit svoji doktorskou práci. Historii umění studoval ve Spojených státech i Německu, jako humanitární dobrovolník působil na Ukrajině, a k cestě do Rumunska ho přivedla rodinná historie. Jeho prababička pocházela z jižní Transylvanie, do Spojených států odešla roku 1920. Další členové skupiny, rumunský houslista Marian Mirea i hráč na cimbál Marian Șerban patří věkem i virtuozitou do mistrovské třídy, na basu hraje Marianův syn Cristian. Sestava navazuje na legendární Taraf de Haidouks, kteří na Respect festivalu vystoupili na vrcholu své dráhy v roce 2002. Loni byla skupina odbornou porotou vybrána mezi 40 účinkující mezinárodního festivalu Womex.
Tradiční hudební umění si v Rumunsku z generace na generaci předávali profesionální a často negramotní muzikanti, zvaní lautari, od slova lauta, loutna. V průběhu 19. století se lautari dostávali do služeb aristokratů. Později, když aristokracie mizela, se lautari stáhli na venkov, hráli hlavně na svatbách. S nástupem rozhlasu ve 20. století přichází první generace městských tradičních hráčů s akademickým vzděláním, kteří znají noty. Patřil k nim i otec houslisty Mariana Mirey. Romská hudba vychází na deskách a proniká k širšímu publiku díky zpěvačkám jako Maria Tanase, Romică Puceanu, Gabi Luncă, která se dokonce stala oblíbenou zpěvačkou diktátora Ceausesca. Syrová hudba venkovských lautari zůstává ale před mezinárodním publikem utajená až do pádu komunistické diktatury roku 1990, kdy se otevřely hranice a vznikla skupina Taraf de Haidouks.
Akordeonista Shaun Williams si byl vědom, že jeho americký původ může posluchače zmást a proto ve skupině figuruje pod přezdívkou Jean Americanu, kterou získal od svých rumunských spoluhráčů. Unikátní postavou je cimbálista skupiny Marian Șerban. Když po pádu komunismu romskou hudbu objevilo západní publikum, odstěhoval se do Itálie, kde se podílel na desítkách významných projektů. Hrál se skupinou Aquaragia Drom i s neapolským saxofonistou Danielem Sepe, na italském turné doprovázel anglického rockera Elvise Costella a přispěl k soundtracku filmového skladatele Ennia Morriconeho.
