Balúčistán je jedinečnou křižovatkou kultur, v níž se protíná nejen hudba indického subkontinentu a Iránu, ale díky námořním cestám sem zasahují i vlivy z Afriky a Arabie. Zeměpisně leží Balúčistán na rozhraní Pákistánu, Íránu a Afgánistánu. Národním nástrojem je benju, citera opatřená mechanickými klávesami, což je princip spřízněný se švédskou nyckelharpou či středověkou niněrou. K nejstarším žijícím mistrům patří Noor Bakhsh, donedávna známý jen z lokálních nahrávek a filmových dokumentů. Pakistánský muzikolog Daniyal Ahmed procestoval 1000 km, aby Bakhshe, jehož adresa byla neznámá, vyhledal. Ustad Noor Bakhsh hraje tradiční melodie, milostné ghazaly, transovní rytmy i hity z Bollywoodu. V ornamentech jeho sól slyšíme ozvěny Ali Farky Toureho a blues ze Sahary, předloni patřil k hvězdám festivalu nejprogresivnějšího evropského festivalu Le Guess Who. Minulý rok byl Bakhsh pozván na festival Roskilde.

Navzdory názvu není benju spřízněné s banjem, navíc se jedná o relativně nový nástroj. Poprvé se benju objevilo v Balučistánu až počátkem 20. století. Předlohou byl japonský dětský nástroj taishokoto, který místní hudebníci zdokonalili do velmi rafinované podoby. V Evropě benju jako první proslavil Abdulrahman Surizehi. Ten se narodil v iránské části Balučistánu, před 40 lety se usadil  v Norsku, kde spolu se svými krajany založil skupinu. Právě jeho otec  Joma Surizehi se zasloužil o zdokonalení nástroje a ukotvil jej v místní tradici. Podobně jako u elektronických kapel z Konga nastartovalo benju technologickým posunem historickou změnu, která hudební tradici přetavila do nové podoby. Ustad Noor Bakhsh patří ke starší generaci než Surizehi, ale přitom hraje na elektrické benju se snímačem a malým zesilovačem Phillips. I když ve světovém kontextu je Bakhsh nově objevenou hvězdou a první album Jingul vydal až loni, po dekády doprovázel místní umělce a v regionu získal status hudebního mistra, čemuž v Pakistánu odpovídá titul Ustad. Kombinací strun a kláves je benju spřízněné se švédskou nyckelharpou či středověkou niněrou, osazení strunami je podobné jako u sitaru a dalších indických nástrojů. Vedle jedné či více melodických strun tu jsou doprovodné struny bordunové a rezonanční, které se samovolně rozechvívají a výsledný tón dobarvují.