Dva mladíci z jihoafrického státu Malawi a tři nástroje. Kytara s robustními strunami z motocyklových brzdových lanek, plus po domácku vyrobený babatone, nástroj, který se kytaře vzdáleně podobá. Krk má ale dva metry dlouhý a na něm je natažená jediná struna. Ovládá se trsátkem, kovovou tyčí, anebo levou rukou klouzající po struně, čímž vznikají nadpozemská glisanda. Kytarista sedí na bubnu, do kterého buší chodidly. Výsledkem je esence afrického pojetí hudby, závratná euforie stojící na odzbrojující jednoduchosti. Vše spontánní, nic plánované, maximální energie s minimem nástrojů. Zážitek z koncertu do obýváku nepřenesete, je to hudba určená pro podium a tanec, ne pro Spotify a sluchátka. Původně pouliční hudebníci se nejprve prosadili na celoafrické přehlídce Sauti Za Busara na Zanzibaru, kde je objevili promotéři z Evropy a následovaly koncerty na elitních festivalech Womex, Roskilde, Sziget, Womad.

Oba hudebníci se setkali roku 2002 na ulici v Lilongwe, milionovém hlavním městě Malawi, když jim bylo 18. Patnáct let strávili jako pouliční muzikanti. “Někteří označují Lilongwe za ‘městskou vesnici’, 95 procent naší země nemá elektřinu,” vysvětluje manažer skupiny. Ve městě nestojí výškové budovy, a mimo obchodní část tam není žádné městské centrum v klasickém smyslu. “V zásadě máme tři typy zástavby: hustě osídlené, což je chudinské ghetto, středně osídlené, a řídce osídlené, kde žijí bohatí. Díky tomu je Lilongwe rozprostřené do velké plochy.” Oba hudebníci se živili hudbou, hráč na babatone Yobu Malinga si přivydělával jako zahradník a kytarista Yosefe Kalekeni jako ochranka, za bydlení dávali dolar měsíčně. Roku 2009 dostali nabídku nahrávat: “doufali, jsme, že naše písně se tehdy dostanou k lidem, ale nic takového se nestalo.”

Velká příležitosti ale přišla roku 2017, na Sauti sa Busara, africkém festivalu, který je nabídkovou akcí pro světové promotéry. “Ale jak si představujete evropské turné s tím dvoumetrovým nástrojem?” “Ano, to je vždy velký problém, letištní personál z něj má husí kůži, ale ten nástroj není ani drahý, cena tak 60 dolarů, a je z tvrdého dřeva, takže vše vydrží. Akorát když nám ho nevezmou do letadla, přijdem o tisíce euro. Vymýšleli jsme, že uděláme skládací verzi, ale to nejde, ten krk musí být z jednoho pevného kusu dřeva, aby vydržel obrovské napětí té struny.”