V samém centru Asie, v sibiřské republice Tuva, se zrodil hrdelní zpěv, unikátní vokální technika, kterou v tradiční formě ve světě zpopularizovala skupina Huun Huur-Tu. U jejího zrodu stál Albert Kuvezin, který tuto bezkonkurenčně nejsyrovější pěveckou metodu propojil s rockovým zvukem. Neznámého umělce objevila roku 1990 na soutěži Voice of Asia v Kazachstánu odborná porota západních producentů, která mu navzdory bojkotu místních post-sovětských porotců udělila Cenu Briana Ena. Kultovní publikum skupina Yat-Kha získala albem výstižně nazvaným Yenisei Punk, které ihned po vydání proniklo na 2. místo Evropského žebříčku world music. Následovalo vítězství v soutěži Radio France, festivaly Roskilde, Glastonbury, Reading, WOMAD i americké turné s Chieftains. Jako producenti či spoluhráči se skupinou spolupracovali světové osobnosti včetně Justina Adamse (Robert Plant), Bena Mandelsona, Lu Edmondse (3 Mustafas 3, Les Triaboliques, Public Image), roku 2002 skupina získala cenu BBC Radio 3. Dalším průlomem bylo album Re-Covers, sbírka metalových a bluesových evergreenů (včetně Black Magic Woman) s hrdelním zpěvem. Unikátním propojením stylů patří Yat-Kha k nejoriginálnějším skupinám rocku i world music, její turné i nová alba jsou vzhledem k odlehlosti Tuvy vzácnými, napjatě očekávanými událostmi. Letošní comebackové turné vyvrcholí koncertem v Berlíně, kde počátkem 90. let vznikl zárodek dnešní sestavy.

Za éry Sovětského svazu patřila Tuva k nejizolovanějším částem světa, cizincům byl vstup na její území přísně zakázán. I když tato středoasijská země zůstala součástí Ruska, dnes už imperiální komanda „velkého bratra“ nepustoší buddhistické chrámy ani nepopravují šamany – což byla v době Stalinovy hrůzovlády naopak zcela běžná praxe. Dnešní Tuva má dokonce svoji vlastní vlajku, šamani pořádají semináře pro studenty ze Západu a cestovní kanceláře sem vypravují turistické autobusy.  Mezi obyvateli ještě donedávna převažovali kočovníci, hlavní město Kyzyl vzniklo před pouhými 85 lety. V Tuvě pramení sibiřský veletok Jenisej, je to země proslulá neporušenou přírodou i tajemným uměním hrdelního zpěvu. Její mistři dokážou vyloudit najednou dva či tři tóny – od eterického hvízdání přes temné mručení až po hluboké burácení, které je doménou mužů a připomíná řev lva. Původ tohoto stylu je zahalen tajemstvím – ale hlásí se k němu Tibeťané, Mongolové, Altajci, Burjarti právě tak jako pastevci a šamani z Tuvy. Yat-Kha obratně balancují mezi staletými tradicemi, punk-rockem a elektronikou, díky čemuž si vysloužili označení „Pogues dálného Východu“. Zpěvák Albert Kuvezin vzpomíná: „Narodil jsem se v Kyzylu, hlavním městě Tuvy, které bylo tehdy ještě docela malé a velmi příjemné. Všichni naši předci byli kočovníci a moji rodiče patřili k první generaci, která se usadila. Já jsem se učil na kytaru. Nejradši jsem měl Jimi Hendrixe, Deep Purple, Led Zeppelin, Black Sabbath, psychedelii a heavy metal. Dnes se v Tuvě většina mladých zajímá o mezinárodní hvězdy, jen hrstka těch nejprogresivnějších si myslí, že Yat-Kha je něco super. Minulost naší země v době Sovětského svazu byla hodně komplikovaná – ale přesto ta éra zůstala součástí našich dějin a nikdo ji nedokáže vymazat. Humor, který třeba slyšíte v našich cover-verzích komunistických budovatelských písní, pro nás byl strašně důležitý. Právě ten pomáhal lidem – a hlavně umělcům – v době SSSR přežít.“