Spirituální zpěvy piyut byly páteří obřadů v dnes už zaniklých židovských komunitách v severní Africe. Ty se vyvíjely v interakci s celou plejádou lokálních stylů - od hudby saharských nomádů, což je kořen dnešního "pouštního blues", přes transovní zpěvy černošských gnawů a koncertní hudbu maurských komunit odsunutých ze Španělska až po zárodky dnešního flamenca.
Mentorem Piyut Ensemblu byl zpěvák a světový znalec liturgických tradic Haim Louk narozený v Casablance, dnes sloužící jako rabín v Los Angeles. Skupinu tvoří 14 zpěvaček a zpěváků, doprovázejících se na perkuse, flétny, či loutnu oud. Z vedení hlasů, opakování hlavního motivu a odpovědí sboru slyšíme prazáklad světových hudebních stylů včetně černošského gospelu či sufijských rituálů, které zpopularizovat Nusrat Fateh Ali Kahn. Mnozí z členů mají paralelní úvazek kantora v synagoze, své působení v ansámblu neberou jako rozvoj umělecké kariéry, ale příležitost proniknout hlouběji do tajemné oblasti na hranici vokálního umění a spirituality.
Hebrejské slovo piyut je odvozeno z řeckého základu poietes, z nějž pocházejí slova poet i poesie. Zpěvy takto označované se pěstovaly v širokém zeměpisném pásu – od Maroka přes Libyi až po Egypt. Znovuobjevování tradic zaniklých židovských komunit – a to nejen v severní Africe, ale třeba i v Iráku nebo Jemenu, je dnes v Izraeli širším trendem, k němuž patří například skupina Libyans, Diwan Saz (účinkujíácí Respect Festivalu 2016), či zpěvák Emil Zrihan. Yair Harel z Piyut Ensemble vysvětluje: “Moderní izraelská kultura byla v mnoha směrech revolucí proti tradici. Nyní přichází další revoluce, která nás propojuje s dávnými kořeny, staršími než stát Izrael, a obnovuje naši historickou identitu.” Piyut Ensemble prošel řadou vývojových etap, zaměřených na rozdílné zeměpisné regiony, a své první album natočil až po deseti letech existence. V současné době čerpá z oblasti Tafilalt na rozhraní pohoří Atlas a severního okraje Sahary, která je studnicí hudebních vlivů, především díky hudbě Berberů, tedy původních obyvatel, kteří zde žili před invazí Arabů v 7. století. Když během turné v Austrálii dostal Yair Harel otázku, který z koncertů v historii skupiny se mu vryl nejhlouběji do paměti, jeho odpověď zajímavým způsobem ilustruje téma hledání izraelské identity: “Bylo to na open air festivalu, který se jmenuje InDnegev, a probíhá každý podzim na jihu Izraele, v poušti Negev, která se rozprostírá na půl cesty mezi Jeruzalémem a letoviskem Eilat u Rudého moře. Většina diváků byli fanoušci alternativy a indie, a nás zařadili na velké podium na dopolední čas, což vypadalo jako ten nejtěžší oříšek. Proto nás překvapilo, jak se krůček po krůčku k podiu trousili posluchači, kteří naši hudbu v životě neslyšeli, a nakonec jsme hráli pro tisícovky tančících diváků.”
Nejdůležitější z mentorů skupiny, Rabbi Haim Louk, se narodil roku 1942 v Casablance, a jeho učitelem byla další významná postava hebrejské liturgie, Rabbi David Bouzaglou. Haim Louk pravidelně působí s tělesem New Jerusalem Orchestra, jehož uměleckým vedoucím je mimochodem Yair Harel z Piyut Ensemblu, a mnozí z členů či hostujících hráčů vystupovali u nás se svými vlastními projekty, například trumpetista Itamar Borochov či hráč na housle kemenče Mark Eliyahu.
