Mozambik patří, podobně jako Kapverdy či Brazílie, mezi kulturně navzájem spřízněné země portugalské sféry. Po hudební stránce je to ovšem zatím nezmapovaný region. O to větším překvapením je zpěvačka Selma Uamusse, která organicky spojuje dva dosud oddělené světy - živelné rytmy mosambického venkova, i funk a zvukovou psychedelii evropských klubů.

Tak například – bubeník hraje na klasickou bicí soupravu tak, že zní jako sbor afrických bubeníků, další hráči střídají západní nástroje s africkými variantami, zpěvačka přidává další rytmickou vrstvu pulsujícím frázováním, které vás v žádné jazzové škole nenaučí. Výsledek obohacuje kvality západního jazzu či soulu úžasnou barevností a živelností afrických kořenů. Na podiu se střídá brazilské berimbau, které proslavil Nana Vasconcelos či timbila, mozambická verze balafonu, který je značně muzikálnější a všestrannější variantou evropského xylofonu. Zvláštní zmínku zasluhuje mbira, magický nástroj s kovovými jazýčky, dosud spojovaný spíš s rituáy v Zimbabwe, a pod jménem kalimba rozšířený i v Kongu. Díky talentu a originalitě zpěvačka získala kontrakt u Sony, její debutové album Mati produkoval expert na africkou hudbu Jori Collignon ze skupiny Skip & Die. Zpěvačka navíc absolvovala důkladnou průpravu v širším hudebním kontextu a má za sebou projekty věnované odkazu Niny Simone, Miriam Makeby a dalších hudebních gigantů.

Předkapela