Páteří ansámblu je François Castiello z průkopnické romské skupiny Bratsch. Hypnotický rytmus neapolských tamburín doprovází tarantelly, které v minulosti fungovaly jako muzikoterapeutický rituál navazující na pohanské slavnosti, jejichž kořeny sahají až do antického Řecka.
Vyhnout se stereotypům v teritoriu důvěrně známém je úkol pro génia. Přesně to dokázala italsko-francouzská sestava Lalala Napoli. Páteří ansámblu je zpěvák a akordeonista François Castiello z průkopnické romské skupiny Bratsch, která už od roku 1975 velmi invenčním způsobem navazovala na kořeny evropských Romů. Lalala Napoli posouvají tento koncept do ještě sofistikovanější polohy a přidávají tarantelly z Neapole i epické songy z jihoitalského podsvětí. Hlavni kouzlo jejich hudby je v ornamentech, v nichž se vedle houslí uplatňuje druhý akordeon, který proplétající se melodie ještě dále zahustí. I táhlé balady jsou tak nabité nápady, že je vnímáme jako strhující jízdu ve zpomaleném čase. Koncert Lalala Napoli vás navede do jiné reality podobně, jako spirituální zpěvy qawwali či jiné styly označované jako trance music.
Hudební nabídka Neapole je velmi pestrá. Hypnotický rytmus neapolských tamburín doprovází tarantelly, které v minulosti fungovaly jako muzikoterapeutický rituál, navazující na pohanské slavnosti, jejichž kořeny sahají až do antického Řecka. Zpívají se tu milostné serenády, dalším typicky neapolským žánrem, který zpopularizoval operní zpěvák Enrico Caruso, je canzone napoletana, v překladu neapolská píseň. Autentická neapolská píseň se zpívá vždy v původním neapolském dialektu. Skupina Lalala Napoli ale čerpá i z novodobé historie italské populární hudby. Stěžejní postavou byl zpěvák a pianista Renato Carosone, autor řady hitů, které pronikly i do Spojených států. Carosone patřil též k prvním, kdo naopak italskému publiku představili americkou populární hudbu, vedle světového hitu Tu Vuò Fa’ L’Americano to byla například píseň Maruzella, kterou Lalala Napoli převzali. Dalším klasikem je italský písničkář Fabrizio De André. Pocházel z Janova, měl rád Boba Dylana i Leonarda Cohena, sympatizoval s anarchisty, nerad vystupoval v televizi, ale pozornosti médií neunikl, když byl na Sardinii unesen místními bandity, kteří ho drželi 4 měsíce v horách v zajetí. Z jeho odkazu si skupina Lalala Napoli vybrala píseň Don Raffae, která je uštěpačným a ironickým portrétem mafiánského bosse, doživotně uvězněného Raffaela Cutola.
