Gönültaş strávil deset let etnografickými výzkumy ve svém domovském regionu na východě Turecka. Výsledkem je album Kiğı, které loni získalo prestižní cenu Německé gramofonové kritiky. Písně, které Gönültaş zpívá, to nejsou teskné balady, ale osudové příběhy lidí, kteří na rozdíl od stereotypů Blízkého východu odmítají přijmout svůj osud. Ač je to hudba z kraje vzdáleného, posluchače okamžitě vtáhne. Strunné nástroje, zpěv s vypravěčskou kadencí, melodie překvapivě blízká, i když jazyku nerozumíme. Šok přijde v momentě, když se hlas živelně vzepne. Drama plné vzdoru, ale bez patosu, vás zavede do světa bardů Malé Asie, v němž se mísili Kurdové, Arméni i Turci.

Ne všechny styly jsou spojeny se státními útvary. Romové v Evropě, Tuaregové na Sahaře, Pygmejové ve střední Africe, Sámové ve Skandinávii, ti všichni hrají hudbu, která je mezinárodně žádána, aniž by jejich domov či kultura byly garantované nějakým státem. Hudba je pro ně zdrojem identity, budované navzdory politickému handicapu. Právě do této kategorie, označované “stateless”, patří Kurdové, žijící na území Turecka, Iránu, Iráku a Sýrie. Čelí trvalému útlaku, hudba je pro ně tedy prostředkem k mezinárodnímu uznání. K respektovaným postavám patří zpěvák a aktivista Siwan Perwer, zpěvačky Aynur Doğan a Meral Polat. Novým objevem je Ali Doğan Gönültaş.

Narodil se v městečku Kiğı ve východní Anatolii v Turecku. Na univerzitě vystudoval archeologii i media, jako muzikant zahájil roku 2015 dráhu jako vedoucí kapely Ze Tijê, která kombinovala elektrické kytary s lokálními nástroji a s níž vydal 2 alba. Od roku 2020 pracuje pro kurdský televizní kanál Can TV, jeho poslední album je výsledkem etnografického výzkumu v oblasti, která je pokladnicí mizejících kultur. Gönültaş zpívá v místních jazycích: kurdských dialektech, arménsky i turecky. Na koncertech ho doprovázejí hráči na perkuse a na klarinet, sám hraje na tembur, tureckou loutnu s dlouhým krkem.

Zeměpisný i historický kontext východní Anatolie zasluhuje bližší vysvětlení. Gönültaşovo domovské město Kiğı leží jen 80km východně od regionu Dersim, v němž Kurdové tvořili většinu populace. Nábožensky zde převažoval alevismus, větev islámu, která klade důraz na individualitu a vzdělání. V letech 1936-38, tedy dvě dekády po arménské genocidě, zde turecká armáda zmasakrovala desetitisíce obyvatel. Chudý horský kraj vnímala turecká vláda jako rizikovou oblast rebelů. Dokonce byl přijat zákon, který zakázal původní název Dersim a nahradil jej tureckým Tunceli, což znamená bronzová pěst. Právě z této oblasti pocházejí předkové kurdské zpěvačky Meral Polat, která byla jedním z objevů loňského festivalu Respect.