Allan Harris, mistr smooth jazzu, rock-and-roll jazzu a bluesy jazzu, je brooklynský zpěvák, kytarista a skladatel, který kraluje od 2. poloviny 20. století jazzové scéně jako nejúspěšnější a nejvýjimečnější zpěvák své generace. Jeho hlas je obdařen vřelostí Tonyho Bennetta, kousavostí a rytmickým smyslem Sinatry a lstivou elegancí Nata 'Kinga' Colea.

Vyrůstal v Brooklynu, jeho matka byla klasická pianistka a teta zpěvačka. Když z opery přešla k blues, domácností ožila novými přáteli. Malého Allana jednou hlídal samotný Louis Armstrong a vyděsil ho svým chraplákem. Harris jako zpěvák propojuje dva hudební světy: zatímco jeho impozantní baryton konkuruje velikánům swingové éry, drsné hrany i tah v hloubkách nesou syrovou pečeť blues. Harris je zároveň skvělým kytaristou i originálním autorem. Vedle toho nabízí rafinovaně vybrané coververze, od autorů jako Jimi Hendrix, Chick Corea, Miles Davis či Steely Dan. Tony Bennett označil Allana za svého oblíbeného zpěváka, a když ho slyšíme naživo, můžeme dodat: „Takhle by zpíval Frank Sinatra, kdyby se narodil jako černoch.”

Jeho dráha se klene přes 4 dekády, Harris vydal 14 alb, každé s vyhraněným zaměřením a repertoárem. Na Cross That River (2006) se například zaměřil na nepříliš známý příběh černošských kovbojů. K vrcholům patří Here Comes natočené srenomovaným 54členným nizozemským ansámblem Metropole Orchestra. Během pandemie si Harris i jeho virtuozní kapela držely kontakt s posluchači živými přenosy „Harlem After Dark“, které Harris každé úterý večer hostil ve svém harlemském obýváku. Zároveň to byla unikátní cesta, jak vzájemnou sehranost mezi muzikanty dotáhnout k té nejvyšší laťce. „Svět byl vzhůru nohama, ale my jsme věděli, že se každý týden sejdeme, zahrajeme něco nového a podělíme se o to s našimi fanoušky, i když jen virtuálně.”

Když Covid ustoupil, úsilí se vrátilo s úroky. Harris měl špičkově sehrané muzikanty, nově vystavěný repertoár a vyjel na turné. Dva z koncertů v elitním jazzovém klubu se skvělou akustikou v Ann Arbor v Michiganu nechal natočit na živé album. Výsledkem je Allan Harris Live at the Blue LLama, zatím jeho nejlepší koncertní deska. Otevírá ji Sunny, evergreen Bobbyho Hebba z 60. let. Že Harris je technicky zdatný i všestranný jako kytarista, dokládá pomalé a přitom horoucí Black Coffee Blues, s Harrisem na elektrickou slide kytaru. Ve výběru skladeb následují Spain od Chicka Corey, So What? od Milese Davise. Vedle Harrise je klíčovou postavou jeho kapely pianistka Arcoiris Sandoval, jejíž sóla jiskří energií i invencí. To vše očekávejte i od jeho pražského koncertu.