Fenomén známý jako "pouštní blues", reprezentovaný Tinariwen a dalšími mužskými skupinami, patřil k nejsilnějším africkým trendům poslední dekády. V jeho stínu se nezaslouženě ocitly zpěvačky z téže oblasti, z nichž nejtalentovanější je Aziza Brahim.

Ta pochází ze Západní Sahary, původně španělské kolonie, kterou později obsadilo Maroko. Část obyvatelstva byla evakuována do uprchlických táborů, kde se Aziza narodila. Díky talentu získala v 11 letech stipendium ke studiu na Kubě, po návratu v 19 letech zvítězila v hudební soutěži, a jako členka ansámblu Leyoad absolvovala turné po Evropě. Právě tehdy upoutala pozornost producentů ze Španělska, kde natočila sérii velmi ceněných alb. Její hudba je podobně hypnotická jako u mužských představitelů pouštního blues, odlišnosti jsou v rytmech, které čerpají jak ze Západní Sahary, sousední Maretánie i z Mali, a v melodiích, které jsou pestřejší a zpěvnější. Aziza Brahim koncertovala na nejvýznamnějších světových festivalech včetně Womexu roku 2016 a její poslední alba vydala prestižní značka Glitterbeat. 

Národ Sahrouis, tedy Sahařané, je sice spřízněný s Tuaregy, kteří jsou považováni za iniciátory pouštního blues, ale není s nimi identický. Vznik této etnicky smíšené větve se datuje do 15. století, kdy se v severní Africe šířila arabská kultura. Mezi Sahařany najdeme jak Araby, tak i Berbery – tedy původní obyvatele severní Afriky, a setkáme se tu i s africkými černochy. Jejich životní styl ovlivňovalo neustálé střídání pastvin, kočovný život byl vynucený pouštními podmínkami. Západní Sahařané si vytvořili zajímavý systém samosprávy: kočovnému kmenovému společenství vládl takzvaný Výbor 40, přičemž každý z jeho členů reprezentoval jeden kmen. Vedle bezpečnosti a ochrany půdy tento výbor také určoval, které pastviny i studny s vodou jsou určeny pro společné použití. Roku 1884 se území Západní Sahary, hraničící s Alžírskem, Mauretánií a Marokem, stalo španělskou kolonií. Po získání nezávislosti roku 1975 došlo k občanské válce, a poté Západní Saharu obsadilo Maroko, což je stav trvající dodnes. Část obyvatel byla evakuována do táborů na jihu Alžírska, Aziza se v tomto prostředí narodila roku 1976. Na tvrdé podmínky v táborech bez jakékoli naděje na řešení dlouhodobě upozorňovaly humanitární organizace, jedním z článků kampaně byl i dnes už historický komplet 3 CD Sahrauis: The Music of the Western Sahara, vydaný roku 1998 španělskou značkou NubeNegra. Právě zde se poprvé objevily nahrávky Azizy Brahim, spolu s další, už nežijící zpěvačkou Mariem Hassan. Ansámbl s nejlepšími umělci Západní Sahary absolvoval několik evropských turné, na kterou obě zpěvačky navázaly sólovými projekty. Od roku 2000 žije Aziza Brahim ve Španělsku, roku 2009 postoupila do finále soutěže Freedom to Create Prize, zaměřené na úlohu umění v boji proti útlaku, roku 2012 získala první cenu na filmovém festivalu v městě Malaga za hudbu, kterou zkomponovala pro film Wilaya.