Fenomén "pouštní blues" tvoří tradiční melodie nomádů ze Sahary s elektrickými kytarami a syrovým nábojem amerického blues. Vedle "otců-zakladatelů" Tinariwen je nejsilnější osobností Bombino, fenomenální a přitom autentický autor i zpěvák. Jeho hudba stojí na osobní výpovědi i hutném zvuku plném jemných a rafinovaných ornamentů. Pochází z Nigeru, tedy skutečného centra Sahary a je inovátorem, který na každé nahrávce zkouší něco nového.
Album Nomad natáčel v Nashvillu, epicentru americké country s producentem Danem Auerbachem z The Black Keys, jeho další deska Deran byla nominována na Grammy. V Praze představí poslední album Sahel, které tentokrát vzniklo na domovské, tedy africké půdě, v Casablance v Maroku. Nahrávka je oslavou identity Tuaregů, pouštních kočovníků, a produkoval ji David Wrench, známý z alb Davida Byrna či Caribou.
Klasické americké blues je příkladem, jak sociální útlak transformovat do hudební formy. Podobnou cestou, i když s odlišnými historickými kulisami, se ubírá Bombino. Subsaharský region Sahel se stal symbolem hladomoru, přírodních katastrof i politického útlaku. Pro Tuaregy, etnicky spadajících do rodiny Berberů a nikoli černých Afričanů, získaly represe další rovinu. V postkoloniálních samostatných republikách byli tvrdě odsunuti mezi občany druhé kategorie, nově vzniklé státní hranice jejich domovskou poušť rozparcelovaly. Bombino se narodil v táboře Tuaregů severovýchodně od nigerského města Agadez, Když mu bylo deset, Tuaregové se vzbouřili a Bombino musel se svými rodiči uprchnout do Alžírska. První kytaru dostal po návratu od strýce. Pár let poté už hrál v kapele, kde díky věku získal nynější umělecké jméno, odvozené od italského „bambino“, dítě.
Pro Tuaregy je pohyb klíčovou součástí života. Během pandemie se tedy Bombino ocitl ve zcela nepřirozené situaci: „V době lockdownu jsem byl odříznut od veškerého života, ale mělo to i pozitivní stránku. Získal jsem spoustu volného času a trávil jsem jej se svojí rodinou. Byla to ideální doba na přípravu nové desky, kterou jsem nazval Sahel.“ Ta se rodila několik let, Bombino do ní vtěsnal příběhy z celého Sahelu, pouštního pásu, který sahá od Rudého moře až po atlantické pobřeží Mauretánie. Kritika album označuje jako zatím tu nejsilnější osobní výpověď umělce a zároveň zvukově nejpestřejší album jeho dráhy.
