Rituály voodoo mají kořeny v západoafrickém Beninu, a na Haiti v Karibiku zdomácněly jako vitální africký import, který je dominantní silou v hudbě i v každodenním životě. Podobně jako kdysi u blues se jedná o hudbu těch nejnižších vrstev, která má ostří vzdoru i strhující energii. Bubeníci skupiny mají statut mistrovských hráčů, tanečnice nesledují žádnou choreografii, ale živelně reagují na věčně proměnlivé rytmy. Průlom v kariéře nastal roku 2015, kdy porota skupinu vybrala na prestižní festival Womex. O rok později se v Bruselu setkali s evropskou dvojicí Angstromers. Tvoří ji elektronický čaroděj Frédéric Alstadt a původně black-metalový kytarista Ripit, který přešel k radikální elektronice s analogovými syntezátory. V Praze představí společně natočené album, které vyjde těsně před festivalem Respect. Kritika píše: Hardcore zpravidla označuje hudbu se silným poselstvím, a Chouk Bwa jsou první, kdo hrají hardcore z Haiti!

Haiti leží v západní polovině ostrova Hispaniola, s nímž je spojena řada historických událostí. Právě zde přistál Kryštof Kolumbus na své první plavbě do Nového světa. V době otrokářství bylo Haiti francouzskou kolonií s vůbec nejsilnější populací černošského obyvatelstva. Po vzpouře otroků na přelomu 18. a 19. století zde vznikla vůbec první svobodná republika v níž byli Afričané většinovou populací. Haiti patří podobně jako sousední Kuba či Jamajka mezi hudební velmoci, ale zdejší hudba se karibskému spektru zcela vymyká: je totiž daleko bližší africkým kořenům, a díky tvrdším podmínkám též syrovější a spontánnější. Z Haiti pochází řada unikátních skupin: Boukman Eksperyans, Boukan Ginen, a též The Creole Choir of Cuba, sbor haitského původu z Kuby, který natočil skvělé album pro Real World.  Africká republika Benin, kde leží kořeny voodoo, je zatím spíše skrytou hudební mocností. Pochází odtud například zpěvačka Angelique Kidjo, žijící v New Yorku, či jazzový kytarista Lionel Loueke, který natočil album s českým jazzmanem Lubošem Soukupem, a letos koncertoval na Jazzu 4 kontinentů v pražském Jazz Docku.

Chouk Bwa své debutové album natočili na haitském venkově, a syrovost jejich hudby ještě zvýrazňují použité prostředky: perkuse, a vokály dle schématu “zvolání a odpověď”, které je mimochodem též základem blues či černošského gospelu. Členové skupiny o své hudbě tvrdí, že její kořeny byly potají vytrženy z africké půdy a pak přesazeny do nového světa. Původně africká hudba tak začala druhý život a získala novou identitu, kterou detailně vybrušuje setkání s dvojicí Angstromers. Mix starých analogových syntezátorů s africkými kořeny vytváří paralelu novátorského směru “congotronics” skupiny Konono No. 1 z Konga, která elektronicky modifikuje zvuk tradičních afrických nástrojů. Chouk Bwa se ale velkým obloukem vyhýbají trendům jako jsou laptopy, samplery a automatické bicí, které v mnoha jiných případech degradovaly původně autentickou hudbu do pomíjivého módního produktu.