Zpěvačka s kořeny ve Francii i Dominkánské republice užívá improvizaci nejen v hudbě, ale i v životě. Z tajných večírků s romskými muzikanty ve Francii se propracovala na Broadway, na prestižní jazzové festivaly, i k nominaci na Grammy.

Podobně jako Bobby McFerrin pracuje Cyrille Aimeé s krabičkou zvanou looper, ale klade přitom daleko větší důraz na rytmus. Vyrůstala v městečku Samois-sur-Seine jižně od Paříže. Zhruba o tři dekády dříve se v témže městě shodou okolností usadil kytarista Django Reinhardt, označovaný za průkopníka romského jazzu. Město Samois-sur-Seine díky tomu hostilo každý červen festival věnovaný jeho odkazu. Na okolních loukách tábořili romští kočovníci, a když rodiče tvrdě spali, Cyrille utekla oknem a přidala se k muzikantům. “I když sousedé rodiče varovali, že si koleduju o malér, nikdy mě nechytili. Můj cikánský kamarád na mě z dvorku zahvízdal a potají mě odvedl k ohni uprostřed tábora. Romský způsob života i kultura mě fascinovaly.” Když jí bylo čtrnáct, romský hudebník jí daroval červenou kytaru a Cyrille ho za odměnu naučila číst.

Studentská léta strávila vystupováním k kavárnách a klubech v Paříži. Později získala stipendium na hudební školu v New Yorku, a po nocích vystupovala v jazzových klubech. Tehdy začala užívat looper: “Zpěvák nedokáže zpívat v akordech, jako klavír či kytara. Ale s looperem to možné je, můžete tak pokládat jednu vrstvu zpěvu na druhou.”Mezi znalci vzbudila ohlas: měla talent, charisma, smysl pro humor, a její hlas jste identifikovali od první noty. Pravidelně koncertovala v Birdlandu i dalších slavných klubech, získala cenu v soutěži na festivalu v Montreux. The New York Times o ní píše jako o “prudce stupající hvězdě v galaxii jazzových zpěvaček.” Jejím největším darem je schopnost posluchače vtáhnout do děje svých písňových příběhů. Ocenil to i Stephen Sondheim, jeden z největších žijících broadwayských skladatelů, když ji spolu s dalšími muzikálovými hvězdami obsadil do show, kterou doprovázel Wynton Marsalis se svým Jazz at Lincoln Center Orchestra.