Když Bob Dylan přešel v 60. letech na elektrické nástroje, podobná revoluce proběhla i v Řecku. Střídání generací se ale konalo v odlišném hudebním kontextu. Klávesy Farfisa i kvílející bouzouki hrály v divokých, řecko-tureckých rytmech. Zatímco západní Evropě tento trend unikl, intenzivně zasáhl Balkán, Izrael a dokonce i Indii. Evropské publikum objevuje tuto hudbu opožděně, poté kdy vstřebalo Gorana Bregoviće i styly z Balkánu. Dalšími, kdo revivalu prošlapal cestu, byly světově známé kapely Boom Pam, Ouzo Bazooka a Shot'nez z Izraele i americko-izraelská sestava Balkan Beat Box. Deli Teli jsou první skupinou, která vrací fenomén zpět do autentické řecké perspektivy. Jádrem jejího stylu je tsifteteli, což označuje několik věcí najednou: rytmickou stavbu, zábavu v pololegálních tavernách i břišní tance, které spojují řeckou hudbu se styly Blízkého Východu. Na podiu vytvářejí Deli Teli kouzelnou atmosféru, koncipovanou pohledem Řeků žijících v Marseilli, kteří díky odstupu rozliší falešné stereotypy od autentické řecké hudby.

Známe řeckou hudbu? Řekové tvrdí, že jejich kultura je obětí stereotypů, které vytvořili cizinci. Tím zásadním je filmová postava Řeka Zorby, paličatého vesničana z Kréty. Kavárensky mainstreamovým stereotypem jsou pak táhlé melodie s kýčovitou romantikou o moři a bárkách. Deli Teli toto falešné zrcadlo napravují. Vracejí se k hudbě, kterou hráli Řekové pro sebe, nikoli pro turisty. V městských tavernách i rybářských špeluňkách v době, kdy tradiční hudba procházela transformací. Do hry vstupovaly elektrické nástroje, nová generace přinášela revoluční estetiku.

Historickou roli sehrál v této éře hudební vizionář Aristides Seisanas (1940-1992), muzikant i zpěvák, který řeckou hudbu představil v 50. a 60. letech izraelskému publiku. Narodil se v Kalamatě na jihu řeckého poloostrova Peloponés, známého nejkvalitnějšími černými olivami. V 17 letech se vydal lodí do Izraele, kde vystupoval pod uměleckým jménem Aris San. Jeho působištěm se stal noční klub v Yaffo, jižním předměstím Tel Avivu, ke žila silná řecko-židovská imigrantská komunita. Byl prvním, kdo začal hrát na elektrické bouzouki jako na kytaru. San tehdy napsal hit Boom Pam, který vstoupil do historie jako evergreen, i jako název izraelské skupiny, která vznikla 2003.

Později se San přestěhoval do New Yorku, kde otevřel úspěšný noční klub Scirocco, pojmenovaný podle mořského větru v Jaderském moři. Mezi pravidelnými návštěvníky byly celebrity jako Anthony Quinn (filmový představitel Řeka Zorby), Louis Armstrong, Frank Sinatra. Sanova newyorská kariéra bohužel skončila kokainovým návykem a dvouletým vězením. Další životní kapitolu začal San po návratu do Evropy v Budapešti. Když byl ale po infarktu hospitalizován, dostihli ho mafiány najatí vrahové a v nemocnici ho udusili polštářem.

Ano, jedná se o vyhrocený příběh, což ale není v historii řecké hudby výjimečný případ. Do tvorby Deli Teli, stejně jako do hudby desítek další řeckých skupin, se  otiskl i styl rembetiko, původně hudba Řeků z dnešního Turecka, kteří byli v etnických čistkách po 1. světové válce násilně odsunuti na řecké území. Jejich hudba se silně orientálními vlivy pak vytvořila unikátní hudební formu, označovanou jako “řecké blues”. Rembetiko se od amerického blues liší hudebně, ale společným rysem je sociální role. Jedná se o formu výpovědi i naděje. I to se promítá do repertoáru Deli Teli.