SUFI AND QAWAL MUSIC FROM PAKISTAN
Když Nusrat Fateh Ali Khan předvedl na festivalu Womad poprvé transovní zpěvy pákistánských sufijú, západní publikum bylo šokované. Hudební rituály, fundamentalistickými režimy přísně zakazované, vás posunou do jiné reality. Rodinná sestava Qawal Najmuddin Saifuddin patří v žánru k těm nejautentičtějším.
Koncem 13. století, když Evropa procházela temným středověkem, se v zemích Orientu naopak rozvíjely vědy i umění. V indickém městě Dillí tehdy žil Amir Khusrau, dvorní hudebník a básník mnoha vladařů. Je mu připisován vynález bubínků tabla a zasloužil se také o vznik qawwali, což je spojení indické hudby a islámských náboženských extatických zpěvů. Repetitivní struktura této sedm století staré fuze dokáže i dnes přivést posluchače do transu.
Sufijové, kteří představují ten nejsvobodnější proud v Islámu věří, že hudbou se člověk může dostat do vyššího stadia vědomí a poznat absolutní pravdu a dojít k osvícení, na což se ovšem ortodoxní islám díval s krajní podezíravostí - a zpěváky qawwali považoval za kacíře. Na Západě tuto hudbu proslavil Nusrat Fateh Ali Khan, který předčasně zemřel roku 1997.
Sólového zpěváka, označovaného qawwal, doprovází party - tedy skupina, kterou tvoří jednak sbor, opakující klíčové fráze sólisty, a dále hráči na bubínky tabla a přenosné harmonium. Styl qawwali užívá stejné prostředky, jako severoindická hudba, a staví na improvizaci. Nejstarší a dodnes fungující hudební školu qawwali založil zmíněný Amir Khusrau, a z ní také vyšel slavný zpěvák Ustad Bahauddin (1934-2006). Jeho dědeček Tanrus Khan, byl dvorním zpěvákem u posledního vládce moghulské dynastie v Dillí, jehož vládu ukončila britská kolonizace. Bahauddin získal velký respekt u místního publika, ale ve světě zůstal na rozdíl od mezinárodně uznávaného Nusrata neznámý. Jeho repertoár obsahoval mnoho vzácných forem qawwali, v jiných regionech neexistujících. Po Bahauddinově smrti pokračují v rodinné tradici jeho synové, kteří jsou jádrem skupiny Qawal Najmuddin Saifuddin and Brothers. Vedle v Evropě známějších skupin představuj raritu, jejich repertoár zůstal zatím nedotčen požadavky západního publika, neobjevuje se v remixech a představuje velmi autentickou formu qawwali. Vedoucím sestavy je Najmuddin, nejstarší ze synů.
Koncert pakistánského qawwali je pro Evropana vždy úžasným zážitkem. Opakující se fráze vás pomalu vtahují, napětí stoupá, a když koncert kulminuje, diváci dosáhnou stupně soustředění, na jaký nejsou běžně zvyklí. Vědomí posluchače je napjaté jako dlouhý drát, po němž kloužou blesky. Bezděčně se ocitnete za hranicemi obvyklého vnímání, což si naplno uvědomíte až když koncert skončí.
VIDEA: