B'net Marrakech
"4000 let starý rock and rollový band..." Tak charakterizoval
berberskou hudbu americký spisovatel William Burrougs. Ve skupině B'net
Marrakech zpívá, křičí a do marockých perkusí buší 5 divoženek z podhůří
Atlasu.
Berbeři,
původní obyvatelé Maroka, jsou světově proslulí syrovou a rytmicky strhující
hudbou, která se stala předlohou dnešní trance music. Marocké
hudebníky natáčel Béla Bartók, hráli s nimi Rolling Stones i Led
Zeppelin. Na světová podia ale autentická marocká hudba dorazila
až nedávno. Čistě ženská sestava B'net Marrakech patřila k nejlépe střeženým
tajemstvím místní hudební kuchyně až do roku 1998, kdy na půlnočním koncertě
na festivalu WOMAD přivedla k vytržení britské publikum.
Skupina zpočátku vystupovala na místních slavnostech a rituálech, marocké publikum
ji znalo pod jménem B'net Houariyat, tedy Dcery kraje Houara, což je úrodná
rovina mezi Marrakešem a pohořím Atlas. Do ciziny vyjela poprvé roku 1993.
Když před sedmi lety rozšířila svůj čistě berberský repertoár o další marocké
styly, změnila jméno na B'net Marrakech. V této podobě se představila v Praze.
Na podzim 1998 velmi příjemným způsobem šokovala vyprodaný sál Paláce Akropolis,
podruhé u nás vystoupila na festivalu Respect 2000 na pražském Hradě.
Zpěv má u Berberů - podobně jako v případě amerických i afrických černochů
- strukturu "zvolání a odpovědi", doprovod stojí na perkusích, k
nimž dnes patří nejen tradiční tamburíny a bubínky, ale třeba i efektní zvonění
automobilových disků. V moderních arabských stylech rai a chaabi skupina rozšiřuje
doprovod o melodické nástroje - loutnu oud a housle kemenche.
Další novinkou repertoáru je "marocké blues", písně černošských Gnawů,
jejichž předkové byli do Maroka zavlečeni jako otroci. V nich se uplatňuje
především baskytaru připomínající loutna guimbri a pronikavý zvuk plechových
kastanět.
I
když většina písní B'net Marrakech vychází z lidových tradic, neznamená to,
že by se muzikantky vyhýbaly aktuálním tématům. V písni protestující proti
násilným sňatkům například zpívají: Nechci toho dědka / Radši budu šplhat
po skalách než abych si ho vzala / Radši bych se nechala zmučit.
Rytmický základ jejich hudby představuje rafinovaný hlavolam, který by mohl
společně řešit muzikolog s psychologem. Skladby akcelerují, mění tempo, pozornost
posluchače bičují novými podněty a vedou ho k vyvrcholení. Závěrečná pasáž
zvaná mizan je dle dlouholetého spolupracovníka skupiny obdobou rytmické
rovnováhy mezi dobře sehraným párem milenců.
Berberská hudba čerpá z toho nejhlubšího dna lidské paměti. Pištci z vesnice
Jajouka okouzlili před čtyřiceti lety Briana Jonese z Rolling Stones,
a ženy Marrakeše dnes dokážou stejně lehce zhypnotizovat evropské publikum.
Diskografie:
Chama'a / l'Empreinte Digitale / 2002
Internet:
www.verticalmanagement.com/bnetmarrakech/index.htm
fotogalerie:
www.xlibris.de/magickriver/marrakech.htm
Partneři
Hudební ukázky:
Zorga
Khamsa [Chaabi]
Chama'a [Ferda]
Obrázky ke stažení:
B'net1.JPG (14
x 9 cm / 300 dpi, 1,7 MB)
B'net2.JPG (18
x 12 cm / 300 dpi, 2,4 MB)
<zpět>
|