ENSEMBLE AL-KINDI

Zní to neuvěřitelně, ale jeden z nejuznávanějších a nejrespektovanějších souborů arabské klasické hudby založil před sedmnácti lety bílý Evropan Julien Jalal Eddine Weiss. Tento Francouz, poznamenaný ve svém hippíckém mládí psychoanalýzou, se ve svých dvaceti letech zamiloval do arabské hudby. Čím více se o ní dozvídal, tím více zklamaný byl hudbou západní. „Tehdy jsem pocítil, že v naší (evropské) hudbě funguje harmonie jako dogma." Odložil klasickou kytaru, kterou studoval, a po krátkém hledání vhodného nástroje strávil následující léta u různých mistrů ze Středního východu a severní Afriky studiem hry na ganum – levantinskou citeru. Díky své intenzivní touze dostat se přímo k jádru této hudby cvičil po dvě desetiletí šest hodin denně, až se stal jediným Evropanem respektovaným ve světě arabské duchovní hudby. Usadil se v Alleppo v Sýrii, místě, které je považováno za baštu arabské kultury. Žije v nádherné budově ze 14. století se sedmnáctimetrovou kupolí, mramorovou kašnou ve středu hlavní dvorany a tradičním „iwanem" – hudební místností. Zde natáčel mezi nočním a ranním vyvoláváním modliteb se svými muzikanty – mistry nejnovější album Al Kindi – The Aleppo Music Room.

Hudba Al Kindi posluchače povznáší a uvádí do nejrůznějších úrovní kontemplace. Některé její linie vedou do ohromujících hlubin, jiné poletují jako hejno motýlů. Můžete sledovat soustředěné kroky hudebníků, kteří vnímají každý jednotlivý okamžik jako filigránový ornament, a máte chuť se také přidat k tanci. Do jejich velkolepé hudby se lze ponořit na několik hodin, aniž bychom vnímali reálný čas. Vše je průzračné, máte pocit, že vidíte daleko za obzor a hudba vám propůjčuje křídla.

Tančící (vířící) dervišové z Damašku, kteří jsou součástí Al Kindi, se ve svých bílých sukních míhají před očima, točí se na místě jako na neviditelném obrtlíku a svým rituálem ještě více umocňují povznášející zážitek z koncertu.