K zakladatelům současné africké hudby patří nejen Fela Kuti z Nigerie či Mulatu Astatke z Etiopie, ale i znovuobjevený Dur-Dur Band ze Somálska, historické křižovatky námořních cest mezi Afrikou, Indií, Persií a arabským světem. Hlavní město Mogadishu, označované jako Perla Indického oceánu, se stalo před padesáti lety kosmopolitním tavícím kotlíkem kultur. Dur-Dur Band vytvářel soundtrack této zlaté éry až do roku 1991, kdy ji ukončila občanská válka. Umělci prchají do světa, v somálské exilové komunitě v Londýně vzniká nová sestava Dur-Dur Band International a roku 2019 dochází k historickému setkání. Dur-Dur Band International natáčí v Berlíně společné album s velikány zlaté éry, jejichž kompilace Sweet As Broken Dates byla nominována na Grammy. Na první nově natočenou nahrávku po třicetiletém vakuu navazuje turné s koncertem na Respect festivalu.
V postkoloniální éře v řadě afrických zemí vznikají totalitní systémy podporované Sovětský svazem. Etiopii ovládne krutá stalinistická diktatura, v somálsko-etiopském pohraničí je nasazeno dvacet tisíc kubánských vojáků. Nelítostnými změnami režimu prošel i devadesátiletý Muhyadin Sharafo, autor obalu alba The Berlin Session. Ten prožil mládí v totalitním Somálsku a výtvarné uměni studoval v Severní Koreji i Východním Německu. V době, kdy začal vliv Ruska slábnout, se místní kultura otevírá Západu, což se otiskne i do místní hudby. Styl Dur-Dur Bandu je mixem lokálních kořenů i zahraničních inspirací, k těm nejsilnějším patřil Santana i Bob Marley. Vazba na reggae má i další rovinu, a to je rytmus dhaanto z etiopského pohraničí, který je daleko starší než reggae. Přes den hudebníci hráli ve státem zřizovaných ansámblech ve studiích Radio Mogadishu anebo v divadelním orchestru Waaberi National Theatre. V noční směně pak pokračovali v privátním sektoru v hotelích a restauracích. Z toho pramenily i konflikty: zpěvák Baastow přešel k Dur-Dur Band díky znalostem tradičních stylů, spojených s vyvoláváním duchů, což se ale nelíbilo manažerovi hotelu Jubba: “Nemůžu si vít na svědomí, že turisty z Itálie uřkne nějaký somálský démon.”
Dur-Dur Band byl impozantní sestava se třemi dechy, čtyřmi vokalisty, tříčlenným sborem, dvěma kytarami, klávesami, basou, bubeníkem a dvěma hráči na perkuse. Od stylů Západní Afriky či dalších regionů se somálská hudba výrazně liší, je v ní daleko silnější vliv ze zeměpisně blízkého arabského světa anebo z Indie.
Ke znovuobjevení somálské zlaté éry docházelo krůček po krůčku. Roku 2007 americký muzikolog John Beadle uveřejnil na svém blogu Likembe kazetu, kterou dostal o 20 let dříve od somálského studenta, a doplnil ji článkem ‘Mystery Somali Funk’. Nahrávku pak objevil Samy Ben Redjeb, producent renomované značky Analog Africa, jeden z největších znalců africké hudby, který prohlásil: ‘Tohle je ta nejhlubší esence funku, jakou jsem kdy slyšel.’ Když pak roku 2016 Redjeb přiletěl do Mogadishu, aby tam pátral v archivech, byla mu přidělena povinná vojenská ochrana. Tvořil ji bývalý agent bezpečnostní služby převlečený do vojenské uniformy s vypůjčeným kalašnikovem AK-47. Redjeb tehdy objevil, jak důležitou součástí somálské scény bylo domácí kopírování kazet, které pomohlo hudbě přežít ty nejtemnější doby občanské války.
