Otcové německého rockového undergroundu se vracejí do roku 1973, kdy střídali vydavatelské giganty a natočili své nejchytlavější album. Po devíti letech se na česká pódia vrací legendární představitelé německého experimentálního rocku, tentokrát pod pozměněnou značkou faUSt. Na programu je návrat k albu Faust IV, jež poprvé vyšlo v roce 1973 a vedle řádky hitů nabízelo i zvukovou stěnu nazvanou Krautrock.
Faust měli být větší než Beatles – tak si to alespoň představoval producent Uwe Nettelbeck. V roce 1970 přesvědčil vydavatelství Polydor, jež rozpadem Beatles a smrtí Jimiho Hendrixe právě utrpělo ztrátu citelnou ztrátu, aby to zkusilo s nepravděpodobnou partou z Hamburku. Šedesátá léta, jejichž závěr se nesl v duchu studiových experimentů a rozšiřování možností, vědomí i svědomí, stále doznívala, a tak šestice členů neznámých hamburských kapel dostala k dispozici spoustu času, rozpočet, dům ve vesnici Wümme, v něm kromě ubytování i studiové zařízení a zvukaře / vynálezce.
Podobných komunit a skrytých hudebních enkláv v Německu tou dobou ostatně vzniklo více – v Mnichově hospodařili Amon Düül, ve zrušeném kině kousek od Kolína zase Can, v Düsseldorfu se do tajného studia zavřeli Kraftwerk, „do lesů“ pro změnu prchli i členové Cluster… Všechny zmíněné sestavy se s rockovým idiomem vypořádaly tak svojsky, s potřebou navazovat na tradice avantgardy a elektronické hudby víc než na americké bluesové kořeny, až si toho všiml i britský tisk a přisoudil jim souhrnné stylové označení Krautrock. Na každý německý rockový hledač s ním byl spokojen…
V Hamburku se péčí Polydoru zrodili Faust, a že to neznamená doktora, nýbrž jde o německé slovo „pěst“, ukázala obálka prvního alba – průhledný vinyl, průhledná kapsa, vložený rentgenový snímek zaťaté ruky… Slavné album, z nějž se přes docela slušné prodeje zázračná finanční záplata nestala, je do té doby neslýchaným mixem jamování, střihových koláží a až patafyzické hravosti. Polydor to se skupinou, která pro nepřenosnost materiálu na pódia neodehrála jediné vystoupení, zkusil ještě dva roky. Druhé album Faust So Far se pokoušelo o kratší, místy až písňový materiál, o nic lépe si ale komerčně nevedlo. Trojka – The Faust Tapes – je jedním z nejzásadnějších setkání free rocku a střihačských nůžek a její dopad na další generace hudebních experimentátorů snad nelze přecenit. Polydor už ale neměl zájem, a tak Faust natočený materiál nabídli začínají značce Virgin. Ta nahrávku šířila za dumpingovou cenu (elpíčko za cenu singlu) a poskytla skupině možnost nahrát další album. Faust IV je z čtveřice klasických děl původních Faust to „nejnormálnější“ – kromě experimentů tu najdeme především neobyčejně chytlavé výlety do oblasti folku, acid rocku, snivé psychedelie i reggae.
Páté album Faust natočili ve studiu samotného otce disco hudby, Giorgia Morodera, Virgin ale již neměli zájem a kolekce je dosud nevydána. Faust to chvíli zkoušeli v podzemí a v okruhu britského hnutí Rock v opozici, někdy v polovině sedmé dekády se nad nimi ale na skoro dvacet let zavřela voda. Díky reedicím alb a různým kompilacím natočeného materiálu se ale zrodila legenda.
V devadesátých letech svět už byl připraven na slavný comeback a „Faust se konečně ocitli tam, kam odjakživa patřili – v undergroundu,“ píše v knize Hudba, která si neříká Krautrock publicista Petr Ferenc. „Od svého znovuzrození koncertují ve větších klubech. Podnikají pravidelná turné, založili si vydavatelství i festivaly, spolupracují s čelnými, často o generace mladšími představiteli světové experimentální hudby. Jistě, kdyby v sedmdesátých letech nebyli koňmi velkých stájí, nebyli by dnes tak zářivými legendami, přesto jsem ale přesvědčen, že až po svém znovuzrození nalezli místo, které jim je bytostně vlastní.
Na koncertech bývají industriálně divocí a střídají extatické jamy s happeningem a poezií. V rámci úsilí o Gesamtkunstwerk doplňují hudbu nejen literaturou a výtvarnou akcí, jako je například akční malba během koncertu, ale i prvky vůní a tepla. Tu metají seno a podzimní listí, jindy zapalují ohně, řežou dříví, plní míchačku štěrkem…“
Výčet jejich ponávratových eskapád by vydal na jaksepatří dlouhý a pikantní text, důležité ale je, že skupina, ať už ji zachytíme v kterékoli inkarnaci, neustále vyzařuje tvůrčí a hravou energii a neselhává v připomínání, že to hlavní se vždy odehrává „tady a teď“.
Na pódiu Meetfactory se faUSt 20. listopadu 2021 objeví v sestavě Jean-Hervé Peron, Amaury Cambuzat, Pierre Chevalier a Didier Demeestere a smyčcovou sekcí. Další překvapení nejsou vyloučena.
„Hrajeme hudbu Faust a užíváme si hudební experimentování zrovna tak, jako si je užívali Faust,“ říká Jean-Hervé Peron. „Možná se ptáte, proč faUSt a ne Faust? Odpověď zní: Faust existovali jen v letech 1971-1974. Já jsem jeden z původních zakladatelů. Od roku 1975 už šestačtyřicet let vystupuji a nahrávám pod značkou Faust, byť pokaždé v jiné inkarnaci. Z úcty k původním Faust jsem se jednoho dne rozhodl přejmenovat skupinu, v níž nyní hraji, na faUSt. Mějte ale, prosím, na vědomí, že Pierre Chevalier je členem Faust / faUSt už víc než dvanáct let! A Amaury Cambuzat už víc než pětadvacet!“
O úvodní set se postará Phaerentz. Hudební alter ego Petra Ference (známého z Birds Build Nests Underground, Radio Royal aj.) pomocí zvuků gramofonových desek i samotných gramofonů vytváří kolážovitou „hudbu pod hudbou“, zvýrazňující to, co se při běžném užívání gramofonu a desky ukrývá nebo pomíjí.
