Gili Yalo je hudebník s výjimečným talentem i životním příběhem. Narodil se v Sudánu židovským rodičům z Etiopie, do Izraele se dostal jako pětileté dítě při masové evakuaci v době hladomoru a sudánské občanské války. Prošel řadou hudebních inkarnací: v desíti letech vystoupil v pařížské Olympii jako sólista dětského sboru s francouzsko-alžírským zpěvákem Enrico Maciasem, o rok později zpíval na stejném podiu jako Ofra Haza, světoznámá jemensko-izraelská zpěvačka. Později jako renomovaný hudebník spolupracoval s hvězdou Ester Rada, která byla několik let jeho manželkou a stejně jako on pocházela z Etiopie.

Jeho talent vyšel plně najevo až na sólových nahrávkách. Na debutovém albu navazuje na svoji etiopskou identitu a čerpá přitom z odkazu průkopníka ethiojazzu Mulatu Astatke, jako host přispěl i největší etiopský zpěvák Mahmoud Ahmed. Album se přitom barvami i energií od současné etiopské produkce zásadně liší. Zásluhu na tom má jak producent Uri Brauner Kinrot, člen jedné z nejúspěšnějších izraelských skupin Boom Pam, tak i Yalova dosavadní průprava, čerpající z celé plejády afrických stylů i reggae. Jeho koncerty jsou unikátním mixem rytmů, energie i zvukových barev, vytvářených kytarou, trubkou, klávesami a rytmikou. 

Historie černošských Židů z Etiopie je obestřena tajemstvím. Po tisíciletí si udrželi tradice i obřady, které se liší od zbytku židovského světa. Vznik této izolované komunity, označované jako Beta Israel vysvětluje několik teorií. Podle té nejpravděpodobnější se jedná o potomky ztraceného židovského kmene, jehož původ je odvozen od prince Menelika, což byl syn biblického krále Šalamouna a královny ze Sáby. Když královna ze Sáby odešla zpět do starověké Abbysinie, později známé jako Habeš a dnes jako Etiopie, Šalamoun jí nechal doprovázet gardou židovských princů, kteří pojali za manželky Afričanky z Etiopie a tak vznikla černá židovská komunita. 

Evropští cestovatelé tuto africkou židovskou větev objevili ve 19. století. Roku 1974, když se po svržení císaře Haile Selassie chopil vlády stalinistický diktátor Mengistu, se o osud etiopských Židů začali zajímat aktivisté z akademických kruhů ve Spojených státech. Roku 1980 navštívil židovské komunity americký fotograf David M. Henschel a jeho působivé reportáže vzbudily pozornost. Dramatický obrat nastal v době hladomoru 1984. Židé utíkali na sever do sousedního Sudánu, v akci dnes známé jako Operation Moses se z uprchlických táborů podařilo evakuovat kolem 8000 osob, a do Izraele tehdy přicestoval i Gili Yalo s rodiči. Následovala ještě série dalších evakuací. Nejdramatičtější z nich, Operation Solomon, byla přísně utajená, trvala 36 hodin a s pomocí 35 letadel odletělo celkem 14 325 uprchlíků. Aby letadla pojala více pasažérů, byly odstraněny sedačky, což dle plánu umožnilo naložit 760 osob – ale v praxi se na palubu vtěsnalo dokonce až 1 122 cestujících včetně dětí. Po přistání bylo 140 akutních případů ošetřeno hned na letištní ploše, během letu se narodilo několik dětí. Bylo to poprvé, kdy byli Afričané hromadně odváženi ze svého kontinentu, nikoli ovšem v řetězech do otroctví, ale aby začali nový a svobodný život. Dnes žije v Izraeli více než 135 000 přistěhovalců z Etiopie a jejich hudbu dokumentuje řada umělců, vedle zmíněné Ester Rady například Café Shahor Hazak anebo projekty Idana Raichela.