Název tria znamená v překladu Kytarové konverzace, ale ve skutečnosti se jedná o nadčasový dialog napříč staletími. Když před necelými sto lety pronikly evropské kytary do Západní Afriky, vznikly unikátní hráčské styly. Afričané přenášeli na hmatníky kytar melodie do té doby hrané na balafon, melodický bicí nástroj, který byl předchůdcem xylofonu, a jehož vznik se datuje až do 13. století. V triu hraje na balafon Lassana Diabaté, který prošel řadou elitních sestav a navíc se podílel na projektech s avantgardním tělesem Kronos Quartet. Na akustickou kytaru hraje Gaoussou Kouyaté, inspirovaný pouštním blues Ali Farky Toureho, zatímco elektrickou a akustickou kytaru střídá “Petit” Kerfala Diabaté, který ke svým vzorům řadí Carlose Santanu a jazzového velikána Richarda Bonu z Kamerunu.

Projekt je uskutečněným snem dvou hudebních vizionářů. Dudu Sarr je agentem největšího senegalského zpěváka, Youssou N’Doura, Lucy Durán z Londýna je univerzitní profesorka a zkušená producentka. Tři z jejích alb získaly nominaci Grammy. 55letý Lassana Diabaté jako virtuoz na balafon pro ni byl první volbou, nejen díky zkušenostem, ale i kvůli přesahům do jiných žánrů. Vedoucí kalifornského Kronos Quartetu, houslista David Harrington, dokonce Lassanu srovnával s Johannem Sebastianem Bachem, a nešlo o nějaký laciný příměr. Harringtona fascinovaly Lassanovy sofistikované kontrapunkty, které na svém balafonu vytvářel v reálném čase během improvizace.

Kombinace kytar a balafonu dává vyniknout i dalšímu zajímavému kontrastu. Zatímco kytara patří, nejen ve světě, ale i v Africe k nejrozšířenějším nástrojům, balafon stojí v africké hudbě nezaslouženě v jejím stínu. Ale jsou to právě virtuozní hráči na tento nástroj, kteří nahrávkám dodávají úžasnou energii. Ta pramení ze dvou zdrojů: na jedné straně jsou to rytmické cykly, na druhé melodie v závratném tempu, probíhající přitom v průzračných a lehounkých zvukových barvách, jimž žádný jiný nástroj nedokáže konkurovat.