I když Horse Lords užívají zcela běžnou nástrojovou kombinaci kytary, baskytary, bicích a saxofonu, vžité zvyklosti boří podobně jako kdysi Captain Beefheart. Pracují ovšem zcela odlišnými prostředky. Jejich hudba je čisté instrumentální, podobně jako minimalisté užívá repetitivní, navzájem se posouvající figury. Další tvůrčí vrstvou jsou mikrotonální harmonie i vazby na mimoevropské kultury. Bubeník studoval africké perkuse i hudbu Pygmejů, kytarista se učil ze stylů z Mauretánie, spřízněnými s pouštním blues. Podobně jako avantgardista La Monte Young nehrají hudebníci v temperovaném, ale čistém ladění. Navzdory komplikované stavbě není výsledkem chaos, ale hudba detailně ornamentovaná, která posluchače vábí, aby se do ní beznadějně ponořil. Do Prahy přijíždí skupina z prestižního festivalu Le Guess Who, poslední album The Common Task získalo nadšenou kritiku v časopise Pitchfork.

Pokud hudba Horse Lords působí na lidský mozek jako některá psychedelika, není to náhoda — zkušenosti hráčů formovaly zážitky s psychotropními látkami. Kritika i sami hudebníci uvádějí jako inspiraci širokou paletu hudebních vlivů, včetně kraut rocku a umělců jako The Ex, Glenn Branca, Albert Ayler. Poslechový zážitek má téměř vizuální charakter, jako když se dlouho díváte na komplikovaný ornament a stále objevujete další skryté tvary. Roli tu hraje i psychologie, hudba je stavěná tak, aby vzbuzovala očekávání a v posluchači stupňovala napětí. Saxofonista ovládá aleutické dýchání a dokáže vytvářet zdánlivě nekonečné tóny. Aby dosáhli čistého ladění, hudebníci své nástroje upravili a posunuli pražce na kytarách. Kritika píše, že poslední album The Common Task je nejsoudržnější i nejsilnější v historii skupiny. Funguje v několika rovinách: “Užitím hudebních forem, které naznačují nové způsoby bytí, myšlení a organizování, neustálým přehodnocováním teorií  a kompozičních systémů, vytvářejí Horse Lords i platný společenský model,” píše kritika.