Členové Hudaki Village Band prošli tou nejintenzivnější hudební průpravou na jihu Ukrajiny, kde se dodnes udržel tradiční způsob života. Hudaki Village Band čerpají přímo od zdroje. Stylem i nástrojovým vybavením patří do stejné kategorie jako světoznámé skupiny Taraf de Haidouks či Muzsikás. V době protestů koncertovali na policií obklíčeném Kyjevském náměstí Maidan a jsou jedním z největších loňských objevů Respectu.

Sestava má dvě zpěvačky, doprovod tvoří housle, cimbál, tahací harmonika bajan i typicky východoevropský dechový nástroj tarogato. Hudebníci pocházejí z městečka Nižné Seliště, ležícího 30km severně od místa, kde se setkávají hranice tří států – Ukrajiny, Maďarska a Rumunska. Na východ se odtud táhnou karpatské hřebeny, které oddělují Ukrajinu od rumunské Transylvánie, štědré studnice hudebních stylů, z níž čerpal Béla Bartók i skupina Muzsikás. Autentická, vnějšími vlivy nedotčená hudba tohoto regionu ale zůstala světu utajená až do příchodu Hudaki Village Band.
Před druhou světovou válkou byl domovský region kapely, tehdy známý jako Podkarpatská Rus, součástí Československa. V průběhu dějin místní kulturu zpestřovaly vedle Ukrajinců další národnostní menšiny – Romové, Židé, Hutsulové, Maďaři, Němci. Tento unikátní tavící kotlík je zajímavý i polohou – Nižné Seliště leží na půl cesty mezi ukrajinsko-slovenským pohraničním přechodem Užhorod a karpatským průsmykem Tihuța, kde měl svůj zámek hrabě Dracula.
Každodenní hudební zkušenosti v odlehlém podkarpatském regionu ilustruje zážitek jednoho z členů kapely: “V dřevěné kůlně bez tekoucí vody a elektřiny se mi podařil nevětší objev poslední dekády. Juri je padesátiletý romský hudebník, jeho akordeon se sice rozpadá, ale hraje naprosto úžasně. ”
Z obecnějšího pohledu dodejme, že koncert Hudaki Village Band nebude jedinou spojkou mezi českou kulturou a Nižným Selištěm. V moravském městě Blansku stojí dřevěný kostelík, původně postavený v Nižném Selišti roku 1641. Stavba probíhala v době morové epidemie, a teprve po znovuosídlení obce byl kostel dokončen. Když se Podkarpatská Rus stala součástí Československa, stabilizovaná finanční situace umožnila postavit nový kamenný kostel. Starý chátrající kostelík byl tehdy rozebrán a převezen do Blanska. Dodnes se v něm slouží mše a navíc je vyhledáván jako unikátní kulturní památka.