Muzikanti z Ázerbájdžánu zasáhli do jazzového vývoje několikrát. Nejčastěji to byli klavíristé, posledním z nich je 33letý Isfar Sarabski. Narodil se v Baku v hudební rodině, jeho dědeček byl divadelník, operní tenor a též působil v jazz bandu. Isfar začal studiem klasického klavíru a vedle Bacha a Chopina poslouchal z vinylové sbírky svého otce i Dizzy Gillespieho. V závěru studií na Berklee School of Music se zúčastnil klavírní soutěže v rámci jazzového festivalu v Montreux ve Švýcarsku, kde za interpretaci skladeb Billa Evanse získal první cenu, i osobní gratulaci od veteránského producenta Quinceyho Jonese. To mu bylo pouhých 19 let. Vystupoval v tak prestižních místech jako Apollo Theater v New Yorku či Ronnie Scott's v Londýně, absolvoval několik turné s tuniským hudebníkem Dhaferem Youssefem. Loni vydal se svým triem debutové album Planets, kritika srovnává jeho virtuozitu s fenomenální japonskou pianistkou Hiromi.

Ázerbájdžándský hudební systém mugham klade důraz na improvizaci, což vysvětluje i jazzové úspěchy tamních muzikantů. Důležitou roli tu sehrála i nafta. Díky ní se hlavní město Baku stalo už na konci 19. století kosmopolitním podnikatelským centrem. Ázerbájdžánská hudba proniká na hudební nosiče už kolem roku 1910, muzikant a básník Vagif Samadoglu píše, že jazz se v Baku hrál od počátku sovětské éry. V době Stalinových represí postihly zákazy nejen jazz, ale dokonce i hru na saxofon, saxofonové sólo v Ravelově Boleru se tehdy podle Samadoglu muselo hrát na fagot. Fuze zvaná mugham jazz získala šanci až po Stalinově smrti. Zakladatelem žánru byl pianista Vagif Mustafa Zadeh (1940-1979), dalším příkladem je jeho dcera, zpěvačka a pianistka Aziza Mustafa Zadeh.

Hudba Ázerbájdžánu rozeznává dvanáct základních modů, zvaných mugham, což je obdobný systém jako v indické hudbě, kde se melodickým řadám říká raga. Jak se tedy jednotlivé mody liší? Vysvětlení najdeme ve vzpomínce z dětství Azizy Zadeh: “Jednou můj otec improvizoval na piano v mughamu zvaném shur, spojovaném s hlubokými a smutnými emocemi. Když hrál, rozplakala jsem se, nikdo nevěděl proč. Moji matku ale napadlo, že to může být hudbou. ‘Vagife, nechceš prosím tě změnit mugham? Zkus třeba rast.’ Rast je mod vyjadřující radost a optimismus. Na tvářích jsem měla ještě slzy, ale moje tělo se už začalo pohybovat v dětském tanci. Matka si té reakce všimla a požádala otce aby se vrátil zpátky do mughamu shur. Znovu jsem začala brečet, a když přešel do rastu, zase jsem tancovala.” Roku 2005 byl mugham uveden na seznam nehmotného kulturního dědictví UNESCO.