Ivo Papasov & His Wedding Band – Vizionář, který propojil balkánské rytmy s jazzem. S kapelou Wedding Band zdivočil Papasov davy temperamentní, na brilantních sólových improvizacích založenou hudbou, revolučně experimentující také s jazzem a elektrickými nástroji. Nekorunovaný král balkánských svateb si našel brzy cestu do nahrávacích studií a Papasov si k nesmírné popularitě připsal také významná mezinárodní ocenění.

Ivo Papasov byl ikonou balkánské hudby dávno před tím, než se díky Goranu Bregovićovi stala trendem. Původem romsko-turecký klarinetista, který pod tlakem komunistických úřadů přijal bulharské jméno, hrál od roku 1974 se svým Trakija Bandem liché rytmy pro Evropany zcela nesrozumitelné a navíc v závratném tempu. Pro světové publikum jej objevil Američan Joe Boyd, který do hudební historie vstoupil jako producent Pink Floyd či Nicka Draka. Jazzmany Papasov fascinuje nejen tempem a invencí sól, ale i dech beroucí interakcí s jeho dlouhodobým spoluhráčem na akordeon a klávesy, Nesho Neshevem. Papasov okouzlil několik generací světových hudebníků včetně Franka Zappy, natáčel s Hectorem Zazou, a do Prahy přijíždí s hráči své původní sestavy, včetně zpěvačky a své manželky Marie Karafizievy.

Balkánskou hudbu si díky Goranu Bregovićovi spojují Evropané nejčastěji s dechovkami, což je zavádějící stereotyp. Svatební hudba Ivo Pepasova byla ve své době novotvarem, který vznikl v éře Beatles, když lidoví hudebníci začali používat elektrické zesilovače. K hlavním nástrojům patřil klarinet, saxofon, akordeon či syntezátor, elektrická kytara, basa, bicí a rocková hlasitost. Jednalo se o zásadní opak totalitních folklorních megaansámblů, hrajících operetní aranžmá lidových melodií bez špetky osobního vkladu. Papasov se tehdy stal kultovní legendou. Aby si mohli objednat jeho kapelu na svatební hostinu, odkládaly v Bulharsku mnohé páry datum sňatku. Na Balkáně je svatební oslava prestižní událostí, která má parametry rodinného Woodstocku. Z dalekého okolí se sjíždějí zvaní i náhodní návštěvníci jen proto, aby slyšeli Ivo Papasova. “Roku 1980 jsem navštívila svatbu ve vesnici poblíž Haskova, na půl cesty mezi Sofií a Istanbulem, kam navíc přišlo asi 200 nezvaných hostí, někteří z nich až z několikasetkilometrové vzdálenosti, aby slyšeli hrát Iva. Kapela si postavila aparaturu na konci návsi a stovky lidí se připojili v tanci. Hudba trvala bez přestání 4 až 6 hodin a po večeři pokračovala další čtyři hodiny v místní škole,” píše etnografka Carol Silverman z University of Oregon. Když někdo z jeho skupiny onemocní, ostatní odehrají koncert bez něj, mnohaletou vzájemnou zkušenost nelze ničím nahradit. Hudebníci se při vystoupení zřídka dívají do publika. Jejich hudba letí kupředu tak rychle, že vyžaduje maximální soustředění v každém zlomku vteřiny – což nejlépe dokumentují prolínající se sóla kláves a Papasovova klarinetu. “Když jsem slyšel Ivo Papasova poprvé, byl to životní zážitek, i když podmínky byly drsné. On hrál dvacet let v Bulharsku jako Turek, z Ibrahima se musel přejmenovat na Iva, prošel tvrdou školou. Ten člověk obstojí před publikem kdekoli na světě, ” vzpomíná Joe Boyd. Vedle Franka Zappy Papasov inspiroval i jeho kytaristu Steve Vaie, hráče s fascinujícím citem pro detail, který získal místo v Zappově kapele i díky pracným transkripcím Zappových kytarových sól. Vai píše: “Celý ten bulharský kontext melodií, způsobu hry a frázování je jak z jiného světa. A přitom se v těch lichých rytmech pohybují s naprostou lehkostí. Hrají v intonacích, které nemají paralelu v západní hudbě, frázování i akcenty jsou taky odlišné. Abych získal inspiraci jako kytarista, tak jsem se do téhle hudby snažil proniknout a objevil jsem pár zcela úžasných metod. ”