Zpěvačka a též herečka Meral Polat se narodila v Nizozemí, kam se její rodiče přistěhovali z Turecka za prací. Její otec byl formálně gastarbaiter, ale duší básník. Jeho texty Meral zhudebnila na svém zcela výjimečném debutovém albu. Předkové zpěvačky pocházejí z kurdské komunity Alevi, která na rozdíl od islámského mainstreamu připouští kritické myšlení a staví na individualitě i vzdělání. Meral Polat čerpá nejen z kurdských melodií, ale i z řeckých, tureckých a perských, doprovod tvoří neméně unikátní hráči. Chris Doyle, absolvent Berklee i člen afrobeatové kapely Antibalas nominované na Grammy hraje na klávesy. Bubeník Frank Rosaly pochází z Portorika, čerpá z karibských rytmů, klasické hudby i jazzu. V roce 2018 vystoupil v pražském Punctu s improvizačním triem Rempis/ Stadhouders/ Rosaly. Zatímco doprovod vytváří ostře rytmický, ale nástrojově minimalistický groove, zpěv je nabitý dramatickými zvraty, mikrotonálními posuny i melodickými ozdobami, typickými pro hudbu blízkého východu.

Zrod moderního Turecka před sto lety  provázela série masakrů a etnických čistek: arménská genocida v roce 1915, vyhnání řeckých obyvatel z Malé Asie roku 1922, a krvavé potlačení povstání kurdských Alevitů roku 1938. Došlo k němu v regionu Dersim ve východním Turecku, a právě odtud pocházejí předkové zpěvačky. Tisíce Kurdů byli vyvražděni či donuceni k útěku.  Meral Polat si v tomto historickém kontextu klade otázky, na které ve svých písních odpovídá: “Co to s vámi jako s člověkem udělá, když vám zakážou mluvit vaším jazykem a vyznávat svoji víru? Náš osud je podobný Židům, museli jsme se vyrovnat s tím, že nám ukradli půdu pod nohama.” Díky dějinám jsou dnes kurdští Alevité výjimečnou skupinou lidí. Drží si odstup od náboženských dogmat, jsou levicoví a vzpurní. V žádné populační skupině v Turecku nejsou ženy tak emancipované jako mezi kurdskými Alevity.  Alevité, podobně jako v historii Židé, mohou dosáhnout uplatnění jen vlastním úsilím, jsou proto silně zaměřeni na učení a studium. Dnes patří region Dersim v Turecku k těm s nejlepšími výsledky ve vzdělání. V exilu se Alevité sice ocitají na okraji společnosti, ale protože jsou sekulární a vnímaví, rychle se integrují. Nápadně velký počet úspěšných tureckých přistěhovalců je původem z alevitského regionu Dersim, turecky zvaném Tunceli. Většinou se jedná o ženy, například ministryně spravedlnosti Dilan Yesilgöz-Segerius, členky parlamentu Nilüfer Gündogan,  Songül Mutluer,  odborářka Sadet Karabulut či funkcionářka Eylem Köseoglu.