Zpěvačka a též herečka Meral Polat se narodila v Nizozemí, kam se její rodiče přistěhovali z Turecka za prací. Její otec byl formálně gastarbaiter, ale duší básník. Texty, které Meral našla po jeho smrti, zhudebnila na svém zcela výjimečném debutovém albu. Její předkové pocházejí kurdské komunity Alevi, která na rozdíl od islámského mainstreamu připouští kritické myšlení a staví na individualitě i vzdělání. Meral Polat čerpá nejen z kurdských melodií, ale i z řeckých, tureckých a perských, doprovod tvoří neméně unikátní hráči. Chris Doyle, absolvent Berklee i člen afrobeatové kapely Antibalas nominované na Grammy hraje na klávesy. Bubeník Frank Rosaly pochází z Portorika, čerpá z karibských rytmů, klasické hudby i jazzu. V roce 2018 vystoupil v pražském Punctu s improvizačním triem Rempis/ Stadhouders/ Rosaly. Zatímco doprovod vytváří ostře rytmický, ale nástrojově minimalistický groove, zpěv je nabitý dramatickými zvraty, mikrotonálními posuny i melodickými ozdobami, typickými pro hudbu blízkého východu.

Zrod moderního Turecka před sto lety  provázela série masakrů a etnických čistek: arménská genocida v roce 1915, vyhnání řeckých obyvatel z Malé Asie roku 1922, a krvavé potlačení povstání kurdských Alevitů roku 1938. Došlo k němu v regionu Dersim ve východním Turecku, a právě odtud pocházejí předkové zpěvačky. Tisíce Kurdů byli vyvražděni či donuceni k útěku.  Meral Polat si v tomto historickém kontextu klade otázky, na které ve svých písních odpovídá: “Co to s vámi jako s člověkem udělá, když vám zakážou mluvit vaším jazykem a vyznávat svoji víru? Náš osud je podobný Židům, museli jsme se vyrovnat s tím, že nám ukradli půdu pod nohama.” Díky dějinám jsou dnes kurdští Alevité výjimečnou skupinou lidí. Drží si odstup od náboženských dogmat, jsou levicoví a vzpurní. V žádné populační skupině v Turecku nejsou ženy tak emancipované jako mezi kurdskými Alevity.  Alevité, podobně jako v historii Židé, mohou dosáhnout uplatnění jen vlastním úsilím, jsou proto silně zaměřeni na učení a studium. Dnes patří region Dersim v Turecku k těm s nejlepšími výsledky ve vzdělání. V exilu se Alevité sice ocitají na okraji společnosti, ale protože jsou sekulární a vnímaví, rychle se integrují. Nápadně velký počet úspěšných tureckých přistěhovalců je původem z alevitského regionu Dersim, turecky zvaném Tunceli. Většinou se jedná o ženy, například ministryně spravedlnosti Dilan Yesilgöz-Segerius, členky parlamentu Nilüfer Gündogan,  Songül Mutluer,  odborářka Sadet Karabulut či funkcionářka Eylem Köseoglu.