Zpěvačka Ogoya Nengo je poslední žijící ikonou lidových zpěvů "dodo" z Keni. Tam je po staletí praktikuje etnikum Luo, obývající břehy jezera Victoria. Jako všechny tradiční žánry, i "dodo" má praktickou funkci. Věnují se mu jen dospělé ženy, písně fungují jako komunikační kanál oslovující veřejnost. Je v nich místo pro satiru, kritiku i výchovná kázání. Tématem může život, smrt, a třeba i Barack Obama, jehož otec se narodil v Keni v témže regionu. Ogoya Nengo přijíždí do Prahy v triu se zbrusu novýn projektem. Jeho páteř tvoří producent, bubeník a elektronický čaroděj z Hamburku českého původu Sven Kacirek. Jeho propojení afrických rytmů s elektronickými barvami je zcela invenční, přirozené a ve svém žánru představuje unikát. Navíc, Ogoya Nengo má navzdory věku překvapivě mladistvý hlas a perfektně ladí, její melodie jsou na hranici písňové formy a vyprávěných příběhů. I když pochází z odlišného regionu, svojí suverenitou i intonační přesností připomíná o 6 let mladšího Salifa Keitu, s tím rozdílem, že prudké zákruty jejího zpěvu jsou ještě o fous divočejší a nepředvídatelné.

Kdyby Keňa ležela v Evropě, písně zvané „dodo“ by už dávno byly zapsány na Seznamu nehmotného dědictví UNESCO. Jedná se o unikátní žánr, jímž ženy oslovují veřejnost. Existují skladby kritizující agresivitu policie, nespravedlivost soudců či zálety partnerů. Na rozdíl od tanců mladé generace mají písně volný, houpavý rytmus, ve zpěvu se střídá – podobně jako v americkém blues – zvolání a odpověď. Doprovod tvoří vedle bubnu delikátní puls chřestítek a dalších perkusí, a právě tyto zvukové ozdoby se hamburskému producentu Kacirkovi podařilo skvěle ztvárnit elektronikou.

Ogoya Nengo, narozená jako Anastasia Oluoch v roce 1943, pochází z rodiny zpěváků, a brzy se k jejich řemeslu připojila. V raném dospívání získala Anastasia společenské uznání, ve 13 letech dostává jméno „Ogoya Nengo“, což znamená „Ceněná“. Zpívala velkým náčelníkům, válečníkům a koloniálním důstojníkům, které okouzlila svým talentem. Její dráha sice trvá přes pět desetiletí, ale kvůli omezeným zdrojům nepřekročila její hudba hranice domovského regionu, až do vydání debutového alba, které vyšlo na podzim 2014 u londýnského labelu Honest Jon’s. Roku 2015 vystoupila poprvé v Praze v rámci festivalu Respect.

I když pilířem projektu je producent a bubeník Sven Kacirek, zmínku zaslouží i třetí člen kapely, dlouholetý kolega zpěvačky Olith Ratego. Je vybaven unikátním hlasem ve vysokém rejstříku, mnoho lidí si jeho zpěv plete s ženským. Možná náhoda, ale spíš záměr, zpěvy „dodo“ jsou totiž stále typicky ženským žánrem, a Olith tuto tradici respektuje.