Pokud je největší mužskou postavou západoafrické hudby Salif Keita, mezi zpěvačkami má tuto roli Oumou Sangaré. Pochází rovněž z Mali, stylem se od Salifa Keity či Habiba Koite liší. Její rodiče jsou z regionu Wasulu, zalesněné divočiny, země lovců, kouzel i rituální hudby, nedotčené tradicí griotů, tedy kastovních muzikantů-kronikářů-vypravěčů, z níž čerpají její krajané. Západní publikum ji vnímá jako fenomenální zpěvačku s vybroušeným vkusem, která se nenechá dotlačit ke kompromisům. Oumou Sangaré propojuje křehké melodie s akustickým rytmem afrických nástrojů a někdy i evropskými houslemi. V zemi, kde je dodnes běžná polygamie, se zasazuje o práva žen, boj proti nerovnosti ji přivedl až do Spojených národů. Roku 2018 získala prestižní cenu veletrhu Womex za celoživotní přínos. V Praze představí své poslední album Timbuktu, na němž propojuje své africké kořeny s autentickým americkým blues, které reprezentují nástroje jako dobro či slide kytara.

Oumou Sangaré natočila své první album v roce 1989, když jí bylo pouhých 21 let. V původní verzi vyšlo na kazetě, tehdy nejrozšířenějším africkém nosiči, a po celé západní Africe se prodávalo či pirátsky kopírovalo v milionových nákladech. Dnes patří hudba z Mali k těm nejžádanějším africkým exportům. V domovském kraji zpěvačky, Wasulu, je dominantním nástrojem lovecká loutna. Ta vypadá na první pohled podobně jako kora, od níž se ovšem liší menším počtem strun a hlubším zvukem. Pro lovce byla rituálním nástrojem, který chránil jejich životy a přinášel štěstí v lovu. Moderní verze této loutny, kamale-ngoni, vznikla v 70. letech, když hudba z Wasulu prožívala konjunkturu. S migrací venkovského obyvatelstva do měst nabrala na hlasitosti a proměnila se v sugestivní taneční styl, jehož rytmiku pohánějí akustické perkuse spolu s hutnými tóny zmíněné lovecké loutny.

Písně Oumou Sangaré mají druhou, pro cizince skrytou vrstvu: zpěvačka se v textech ostře vyjadřuje k tématům, která byla v Africe dosud tabu – k polygamii, vynuceným sňatkům. A malijské ženy zpěvačce naslouchají: “V Mali došlo k mnoha změnám, ženy se už nebojí přebírat zodpovědnost. Některé třeba ani nevychodily žádnou školu a pouštějí se do podnikání, zřizují dílny na výrobu mýdla či barviv, dokážou vydělat peníze. Také máme spoustu žen ve vládě. Věřím že jsem ženám pomohla, například co se týče vynucených sňatků. Dostávám spoustu dopisů od děvčat která mi děkují, že jsem jim svými písněmi pomohla říct NE. Západní ženy jsou hodně samostatné. Chtěla bych, aby toho africké ženy dosáhly také. I když africké ženy projevují velkou odvahu, nezávislost jim zatím chybí. Na druhou stranu bych si přála, aby západní ženy objevily naše pojetí pohostinnosti a solidarity. V africké domácnosti je žena skutečným vládcem, uvnitř rodiny vládne silné pouto a soucítění, a to se přenáší i do okolí.” Společenský vývoj ovšem přináší i negativní změny: “I v Africe ztrácí hodnotu poctivost. Lidé už nejsou tak upřímní jako kdysi. Což je velká chyba. Ale v Africe má na rozdíl od Západu hudebník i roli vychovatele, jako člověk jde příkladem. Když sledujete nějaký neblahý jev, který se jako stín plíží společností, musíte o tom mluvit. Musíme se starat o naši důstojnost, o pravdivost našich slov a o respekt vůči těmto slovům.” Oumou Sangaré se angažuje i v humanitárních projektech. Před 10 lety založila nadaci na podporu žen i dětí v tísni, v Mali i ve Francii získala získala vysoká státní ocenění, a roku 2003 byla Ambasadorkou dobré vůle Spojených národů.