> <

Oumou Sangaré

Mali |

Po předchozím úspěšném afro-popovém albu, přijede Sangaré s nahrávkou Mogoya Unplugged, v níž se navrací ke svým akustickým kořenům.

Oumou Sangaré – Královna západoafrické hudby, jediná žena srovnatelná se Salifem Keitou či Ali Farka Tourem. V Africe se její nahrávky prodávají po statisících, v Evropě má pozici kultovní hvězdy. Její hudba má funkový rytmický tah. Zpěvačka se v textech se ostře vyjadřuje k tématům, které byly v Africe dosud tabu - k polygamii, vynuceným sňatkům. Po předchozí úspěšném afro-popovém albu, přijíždí s novou nahrávkou Mogoya Acoustic, v níž se navrací ke svým akustickým kořenům.

Pokud je největší mužskou postavou západoafrické hudby Salif Keita, mezi zpěvačkami má tuto roli Oumou Sangaré. Pochází rovněž z Mali, ale její styl se od Salifa Keity či Habiba Koite podstatně liší. Její rodiče jsou z regionu Wasulu, zalesněné divočiny, země lovců, kouzel i rituální hudby, nedotčené tradicí griotů, tedy kastovních muzikantů-kronikářů-vypravěčů, z níž čerpá většina jejích krajanů. Západní publikum ji vnímá jako vynikající zpěvačku s vybroušeným vkusem, která se nenechá dotlačit ke kompromisům. Oumou Sangare propojuje křehké melodie s akustickým rytmem afrických nástrojů a někdy i evropskými houslemi, a také nekompromisními postoji. V zemi, kde je dodnes běžná polygamie, se zasazuje o práva žen, její boj proti nerovnosti ji přivedl až do Spojených národů. Roku 2018 získala prestižní cenu veletrhu Womex za celoživotní přínos.

Oumou Sangaré natočila své první album v roce 1989, když jí bylo pouhých 21 let. V původní verzi vyšlo na kazetě, tehdy nejrozšířenějším africkém nosiči, a po celé západní Africe se prodávalo či pirátsky kopírovalo v milionových nákladech. Dnes patří hudba z Mali k těm nejžádanějším africkým exportům. V domovském kraji zpěvačky, Wasulu, je dominantním nástrojem lovecká harfa. Ta vypadá na první pohled podobně jako kora, od níž se ovšem liší menším počtem strun a hlubším zvukem. Pro lovce byla rituálním nástrojem, který chránil jejich životy a přinášel štěstí v lovu. Moderní verze této loutny, kamale-ngoni, vznikla v 70. letech, když hudba z Wasulu prožívala konjunkturu. S migrací venkovského obyvatelstva do měst nabrala na hlasitosti a proměnila se v sugestivní taneční styl, jehož rytmiku pohánějí akustické perkuse spolu s hutnými tóny zmíněné lovecké harfy. Písně Oumou Sangare mají druhou, pro cizince skrytou vrstvu: zpěvačka se v textech se ostře vyjadřuje k tématům, které byly v Africe dosud tabu – k polygamii, vynuceným sňatkům. A malijské ženy zpěvačce naslouchají: “V Mali došlo k mnoha změnám, ženy se už nebojí přebírat zodpovědnost. Některé třeba ani nevychodily žádnou školu a pouštějí se do podnikání, zřizují dílny na výrobu mýdla či barviv, dokážou vydělat peníze. Také máme spoustu žen ve vládě. Věřím že jsem ženám pomohla, například co se týče vynucených sňatků. Dostávám spoustu dopisů od děvčat která mi děkují, že jsem jim svými písněmi pomohla říct NE. Západní ženy jsou hodně samostatné. Chtěla bych, aby toho africké ženy dosáhly také. I když africké ženy projevují velkou odvahu, nezávislost jim zatím chybí. Na druhou stranu bych si přála, aby západní ženy objevily naše pojetí pohostinnosti a solidarity. V africké domácnosti je žena skutečným vládcem, uvnitř rodiny vládne silné pouto a soucítění, a to se přenáší i do okolí.”

Další akce

Vstupenky na Oumou Sangaré Online předprodej

Pro novináře

Partneři