Zpěvačka, která talentem i šíří repertoáru představuje světový unikát. Hlásí se k Leonardu Cohenovi, katalánské sopranistce Monserrat Figueras i k hlasovým inovacím Diamandy Galás, její alba vydává renomovaná jazzová značka ECM. Studovala klasický zpěv, natáčela barokní i soudobou hudbu, ale když je potřeba, na vše zapomene a zpívá jak neškolená vesničanka. Repertoár si vybírá s pečlivostí hudebního archeologa. Jsou v něm písně sefardských Židů, před pěti sty lety odsunutými ze Španělska, "řecké blues" rebetiko i skladby z Korsiky, Maroka a Libanonu. Stejným unikátem je kapela, která čerpá z lidových kořenů s jazzovou virtuozitou i improvizační fantazií.

Jak se vlastně dostane stylově nezařaditelná zpěvačka z jihu Evropy na exkluzivní jazzovou značku? Způsobilo to album Terra nostra, původně vydané na lokální řecké značce Lyra. Jednalo se o živou nahrávku – a preciznost zpěvu i kapely natolik okouzlila Manfreda Eichera, ředitele ECM,  že učinil zcela výjimečnou nabídku: album převzal bez jakýchkoli výhrad. Preciznost a autentičnost je  ovšem pro zpěvačku samozřejmostí. Když o dva roky dříve Savina Yannatou připravovala album Mediterranea, vydala se v  Aténách mezi přistěhovalce a hledala učitele, kteří by ji zaškolili do celkem 14 jazyků a dialektů, jimiž na albu zpívá. Na čtvrtém a zatím posledním albu vydaném ECM, Songs of Thessaloniki, se Eicher podílel jako producent. Skladby čerpají z historie Soluně, města označovaného za balkánský Jeruzalém, které bylo po tisíciletí tavícím kotlíkem kultur a národností.

Savina Yannatou ovládá široký rejstřík hlasových technik, včetně hrdelního zpěvu či experimentálních disciplin, které se naučila od své krajanky Diamandy Galás.  Vedle byzantské hudby studovala i na prestižní londýnské škole Guildhall School of Music and Drama, a spolupracovala s řadou avantgardních hudebníků, včetně Damo Suzukiho z německé skupiny Can.  Roku 1993 založila skupinu s italským názvem Primavera en Salonico, tedy Jaro v Soluni. Její hráči čerpají jak z evropské klasiky, byzantské a řecké hudby, tak i ze stylů Středního východu, čemuž odpovídá kombinace západních nástrojů (kytara. housle, kontrabas) s východními: nejrůznější perkuse, citera kanun i flétna nai. Úroveň ansámblu je pozoruhodná i v tvrdé řecké konkurenci. Kapelník Kostas Vomvolos vysvětluje:  “My nejsme lidoví muzikanti z vesnice, hrajeme lidovou hudbu stejně jako se hraje jazz a vytváříme styl, který vychází z tradice. Náš houslista vystudoval konzervatoř, ale když vystupuje s námi, pohybuje se v orientálních tónových řadách a na smyčec tlačí mnohem silněji, než kdyby hrál klasiku.”

“Savina Yannatou zpívá jako anděl i démon,  jako lesní víla i meluzína profukující starým domem,” píše o zpěvačce kritika. “Doprovází ji šest dokonale sehraných muzikantů a ti spojují kvality improvizujících sólistů s flexibilitou ansámblových hráčů, kteří více poslouchají než hrají. Celý sál poslouchá s napětím.”