Nejzajímavější objev maďarské scény posledních let, který se přitom podstatě liší od všeho, co jsme zatím z této země slyšeli. Sestavu Söndörgő tvoří potomci přistěhovalců, kteří v 16. století utekli do Maďarska před tureckými vojsky ze Srbska. Jejich rytmicky ostrá a zatím ne příliš známá hudba je výrazným kontrastem vůči dosud známým maďarským kapelám, v nichž má hlavní roli cimbál a housle. I když stylově vychází z jihoslovanských kořenů, nesnaží se je zakonzervovat do muzeálního folklóru a je otevřená všem spřízněným vlivům. Söndörgő natáčeli s makedonským saxofonistou Ferusem Mustafovem, roku 2018 vydali společné album s renomovaným Amsterdam Klezmer Bandem a získali desítky mezinárodních cen včetně Songlines Music Award.

Söndörgő hrají na nástroje, které působí povědomě, ale ve skutečnosti patří do vyhraněné rodiny balkánských tambur. Jejich loutna-tambura připomíná pětistrunnou kytaru, basa-tambura vypadá jak kontrabas opatřený kovovým okem, lidoví hudebníci totiž na tento rozměrný nástroj často hráli při chůzi a měli jej zavěšený na těle. Virtuozně zvládnuté strunné nástroje v ostrém tempu znějí jako surrealistický balkánský bluegrass a znamenaly šokující objev pro západní publikum. To zatím znalo maďarskou hudbu především díky romským kapelám, anebo skupině Muzsikás či podobným ansámblům, které se inspirovaly styly z maďarských horských komunit z Transylvánie.

Söndörgő vznikli severně od Budapešti v městečku Szentendre, které se od 16. století stalo centrem exilové srbské komunity. V čele sestavy jsou bratři Eredicsovi, synové veteránského hudebníka Kalmána Eredicse ze slavné tamburašské skupiny Vujicsics z jihu Maďarska. Vedle tanbur hrají na akordeon, flétny a saxofon. V srbské kulturní metropoli Novi Sad získali jako první Maďaři cenu v soutěži tamburašských orchestrů. Album Tamburising – Lost Music of the Balkans se umístilo v prestižní anketě britského časopisu Songlines. Söndörgő byli hvězdou festivalu Womad, Babel Med, Pohoda, Respect, Roskilde, Sziget i dalších.