V červnu 2024 v Praze opět vystoupí kapela Tamikrest, která zazářila na Respect Festivalu 2022! Průkopníky pouštního blues, které vzniklo propojením elektrických kytar s hudbou Tuaregů ze Sahary, byli před 20 lety Tinariwen, a skupinu Tamikrest označuje kritika za jejich nástupce. K barevnosti jejich hudby přispívá fakt, že členové pocházejí ze 4 odlišných zemí: Mali, Nigeru, Alžírska a Francie. Skupina vznikla na křižovatce pouštních karavan Tidal v Mali, vzhledem k teroristickým útokům na Sahaře ale její členové strávili poslední léta v Alžírsku a Francii. Válečné zkušenosti i exil se do jejich hudby otiskuje jako koření, které výsledku dodává napětí i ostří. Jejich poslední album Tamotaït vznikalo ve Francii, jeho producent David Odlum natáčel mimo jiné s Glenem Hansardem či zmíněnými Tinariwen. Na albu hostovala slavná marocká zpěvačka Hindi Zahra i skupina tradičních hudebníků z Japonska. "Pouštní blues pro fanoušky odchované Pink Floyd či Can," referuje o albu britský časopis Mojo.

“Zatím ten nejtvrdší pouštní rock… Hudba Tamikrest srší poctivou energií, která je téměř děsivá.” (Songlines)

Vlna zájmu o hudbu z Afriky v posledních dekádách vrhá mimo jiné i nové světlo na kořeny amerického blues. Když Ali Farka Toure (1939–2006), jeden z nejvýraznějších afrických kytaristů, slyšel nahrávky Johna Lee Hookera, prohlásil: “Tahle hudba je přece od nás.” Toure pocházel z Mali, jižního okraje Sahary, silný kulturní vliv zde měla hudba kočovného etnika Tuaregů, kteří jako vůdci karavan vytvářeli spojení mezi černošskou Afrikou a severní částí kontinentu. Díky nové generaci Afričanů, kteří hrají na elektrické kytary, oživuje americké blues místní hudební tradice. V oaze na jižním okraji Sahary vzniká Festival in the Desert, kde společně jamují místní hudebníci i hosté z Francie či Anglie včetně Roberta Planta. V tomto kontextu se rodí hudební žánr, zvaný pouštní blues, který v širokém spektru afrických stylů patří k těm neprůraznějším a nejsrozumitelnějším. Skupina Tinariwen vznikla roku 1979, na její úspěch navázaly desítky dalších sestav z Mali, Nigeru i dalších zemí Sahelu.

Vývoj žánru provází i zápas o kulturní identitu a přežití Tuaregů, kteří jsou etnicky spojeni se severoafrickými Berbery, a v zemích subsaharské Afriky, v nichž dominuje naopak černošská populace, se ocitli v pozici občanů druhé kategorie. Etnické napětí přispělo i k tomu, že třetí album skupiny Tamikrest se natáčelo v Čechách. Milan Cimfe, zvukový mistr studia Sono v Nouzově vzpomíná: “Původní plán byl natáčet v Mali, v hlavním městě Bamaku. Letět jsme měli v březnu 2012, předem jsme vyřizovali letenky a očkování. Den předtím než do mě doktoři píchli první injekci jsem dostal email s tím, že máme všechno zrušit, v Mali se chystá válka. Po týdnu korespondence výlet rušíme a pokoušíme se dostat kapelu do Evropy. Peter Weber, spolumajitel vydavatelství Glitterbeat, vynaložil obrovské úsilí, dokonce snad pomáhal některým členům kapely a jejich rodinám v emigraci, a nakonec se to podařilo. Tamikrest jsme u nás v Sonu natočili, smíchali a zmasterovali.”