Divoké vokální harmonie charakteristické pro tradici jejich předků, intenzivní jemenské rytmy hrané na plechové kanystry, společně s amplifikovanými groovy. Starobylá umělecká forma transformovaná do hlubokého radostného transu. Voices of Yemen založil Ravid Kahalani (Yemen Blues) společně asociací, jejíž náplní je zachování tradice mystických písní židovských kmenů z Jemenu. Albový debut Judah produkoval a aranžoval člen souboru, vyhledávaný basista Shanir Ezra Blumenkranz (Yo-Yo Ma, John Zorn, Cyro Baptista).

Skupinu založil Ravid Kahalani, známý z úspěšné sestavy Yemen Blues, která jemenské zpěvy přenáší do současné podoby s moderními nástroji. Voices of Yemen se naopak drží původního, komorního zvuku. Kombinace čtyř hlasů, loutny oud, kytary, perkusí a baskytary vás vtáhne repetitivní rytmickou strukturou, zatímco zpěv jemně stupňuje napětí melodickými cykly. Výsledkem je maximální prožitek na straně posluchače i hudebníků, který evokuje americké blues. Jemenské tradice se od židovské hudby odjinud liší právě tímto prožitkem. Důvod je v tom, že v Jemenu se nepoužívaly nástroje, zpívalo se jen s doprovodem bubínků. Hlasy tedy přinášely maximálně koncentrovaný feeling. Debutové album Judah s pečlivě vybranou sbírku rituálních zpěvů s Kahalanim produkoval baskytarista skupiny Shanir Ezra Blumenkranz, spolupracovník Johna Zorna i Yo-Yo Ma. Vedle darbuky skupina užívá i plechový kanistr, v Jemenu považovaný za tradiční perkusi.

Ravid Kahalani se narodil v Izraeli, kam byli jeho předkové násilně odsunuti z židovských komunit z Jemenu, v době, kdy po vzniku státu Izrael probíhaly v arabských zemích celoplošné etnické čistky. “Můj dědeček tehdy o všechno přišel, v Jemenu to byl jeden z nejbohatších lidí, v Izraeli se z něj stal chuďas. Izrael považoval za zaslíbenou zemi, v níž ale nebylo nic podle jeho představ. Samí Evropané, dle jeho názoru nepříliš pobožní a nekulturní. Dnes patří jemenská hudba k naší izraelské identitě,” vzpomíná Kahalani. Proč se ale v Jemenu neužívaly s výjimkou bubínků nástroje? “Od zboření Chrámu v Jeruzalémě dodržovali muzikanti slib, že nebudou hrát, takže měli jen buben, anebo otlučenou plechovku, kdežto v Izraeli už začali nástroje používat, protože byli v zaslíbené zemi. My jsme se do této fuze narodili a teď hledáme její kořeny. To není žádný kompromis, hrajeme autentickou hudbu, která mluví jazykem současné generace. Blues a soul, to je pro mě obecně hudba s vnitřním prožitkem, která není omezena jedním stylem či územím. Může být z Jemenu, Mali, severní Ameriky, Maroka, mohu ji zpívat hebrejsky či kreolsky. A přestože jsou ty jemenské písně spjaté s jemenskými kořeny, jsou zároveň hodně funky.” 

Jemen měl početnou židovskou komunitu, migračních vln do budoucího Izraele bylo několik, bolestivou fází procházela každá generace. První přistěhovalci konce 19. století byli považováni za primitivy, příchodem do nové země ztratili tradice i kulturu, a nic výměnou nezískali. Fyzicky i duchovně strádali. Ve srovnání s Egyptem či Irákem, odkud též přicházeli Židé, představuje Jemen hlavně poušť, žijí tam beduíni a kočovníci.

Jemenskou židovskou hudbu poprvé zpopularizovala eurovizní hvězda Ofra Haza (1957-2000), vůbec nejslavnější světová zpěvačka izraelského původu. I když dnes patří Eurovize k pokleslým větvím masového vkusu, před 45 lety pomáhala propojit evropské publikum s jinými kulturami. “Ofra Haza byla obrovská osobnost, ale vedle ní existovala spousta neznámých umělců,” vzpomíná Kahalani. “Syrové hlasy, archaická hudba z doby před sto lety, která jde přímo od zdroje, ale míří k současnému životu. Už před Ofrou Hazou existovala v Izraeli dlouhá tradice jemenských zpěvaček. V rodině jsme měli učitele, starého jemenského hudebníka, který mě jako dítě učil zpívat texty z Bible, to byla moje hudební průprava, z níž dodnes čerpám.”