Skupina debutovala roku 2000, tehdy ještě pod názvem Cracow Klezmer Band, albem De Profundis na značce Tzadik, kterou vede avantgardní newyorský saxofonista John Zorn.

I když newyorské skupině Klezmatics náleží prvenství ve znovuobjevování židovské hudby východní Evropy, její příklad inspiroval desítky evropských skupin, originalitou přinejmenším srovnatelných. K těm nejlepším patří polský Bester Quartet, původně známý jako Cracow Klezmer Band. Na rozdíl od Klezmatics hraje čistě instrumentální skladby, které jsou určeny k poslechu a nikoli k tanci. I když hráči disponují virtuozitou vycházející z vážné hudby, na koncertech převládá spiritualita nad exhibicí, vedoucího sestavy Jaroslawa Bestera odborníci srovnávají s francouzským jazzmanem Richardem Gallianem.
Skupina debutovala roku 2000 albem De Profundis na značce Tzadik, kterou vede avantgardní newyorský saxofonista John Zorn. V repertoáru má témata z tradice starých východoevropských klezmerbandů, v jejich zpracování se uplatňuje improvizace i technicky dokonalé zvládnutí akustických nástrojů – houslí, akordeonu, klarinetu a perkusí.
Krakov, domovské město skupiny, se nestal epicentrem východoevropského klezmeru náhodou. Židovskou část města Kazimierz založil roku 1335 polský král Kazimír Veliký – a ta se pak stala na několik století evropskou židovskou metropolí. Tuto éru tragicky ukončila druhá světová válka. Holocaustem vylidněná Kazimierz zůstala v ruinách i během čtyřiceti pěti let dlouhé totalitní éry, díky čemuž představovala zcela přirozené prostředí k pro natáčení filmu Schindlerův seznam režiséra Stevena Spielberga. Film měl později premiéru souběžně v Los Angeles a Krakově, publicita se stala impulsem k obnově města. Dnes je Kazimierz čerstvě zrenovovanou částí Krakova a též dějištěm Mezinárodního festivalu židovské kultury, pod jehož záštitou Bester Quartet vznikl.
Bester Quartet existuje od roku 1997, kdy jeho členové studovali na Krakovské hudební akademii. Protože hudebníci si tehdy potřebovali přivydělat, začali hrát klezmer v místní restauraci. Tradiční židovský repertoár inspiroval kapelníka Jaroslawa Bestera k vlastním skladbám, a když roku 2000 skupina poslala nahrávky newyorskému avantgardistovi Johnu Zornovi, ten navrhnul že je vydá na své značce Tzadik.
Americký hudební kritik Howard Reich o skupině během koncertního turné po Spojených státech napsal pro The Chicago Tribune: “Při veškeré harmonické i rytmické vybroušenosti je pro hudebníky nade vše důležité udržet pozornost běžného posluchače. Elegantní souhra, virtuozní sóla i promyšlenost a drama jejich koncertů přimějí posluchače, aby doslova viseli na každém tónu. Akordeonista Jaroslaw Bester vyluzoval ze svého nástroje zvuky, o nichž jste ani netušili, že jsou možné. Houslista Jaroslaw Tyrala hrál s tak nadpozemskou intonací a kultivovaností, jakou by stejně dobře uplatnil v nějakém kusu od Mendelssohna nebo Brahmse. Oleg Dyyak měl v sestavě roli chameleona, jeho hra na akordeon, klarinet a perkuse byla zcela kompetentní a silně rozšiřovala výrazové spektrum skupiny. A basista Wojciech Front napomáhal k tomu, že změny rytmu i tempa probíhaly skrytě a nepozorovaně.”
Hlavní inspirací pro skupinu nebyly novodobé ansámbly typu Klezmatics, ale archivní nahrávky první generace židovských přistěhovalců ve Spojených státech. “Klezmer jsme poslouchali z předválečných nahrávek, které natočili například klarinetisté Dave Tarras, Naftule Brandwin, oba pocházeli z Ukrajiny. Nejprve jsme tedy hráli tradiční židovskou hudbu, pak jsme ji začali transformovat. Zlom nastal, když Jaroslaw Bester napsal svoji první skladbu De Profundis pro stejnojmenné první album. Tehdy jsme začali revidovat naše názory, a to jak na židovskou hudbu, tak i na hudbu obecně. Naše hudba se posunula od tradičního repertoáru k vlastním skladbám, od židovských stylů k hudbě soudobé až avantgardní.”