Houslistka a zpěvačka Maarja Nuut čerpá z hudby estonského venkova. Z prastarých melodií cítíme návaznost na jazykově příbuzné Finsko, někdy ale znějí písně tak povědomě, že mohly vzniknout i dle české předlohy. Kořeny jsou pro ní základem, na němž vytváří rytmicky precizní struktury, které evokují nejvýznamnějšího estonského skladatele Arvo Pärta. Jako první estonský umělec vystoupila Maarja Nuut na mezinárodních festivalech Womex, Globalfest, Womad, vydala dvě samostatná alba, a na třetím, které představí v Praze, se poprvé podílí její hudební partner Ruum. Ten rámuje její hudbu do ryze abstraktních zvukových krajin. Výsledek působí jako kontrapunkt, souběh dvou kontrastujících rovin, střetnutí historických kořenů s dosud nepojmenovanou vizí. Oba hudebníci vtahují své obecenstvo do dialogu, posluchač cestuje v labyrintu vlastních vzpomínek i archetypálních obrazů.
Estonci přikládají své lidové hudbě daleko větší roli než středoevropské národy. „U nás je lidová hudba nejpopulárnějším žánrem,“ tvrdí zpěvačka, což má historické příčiny. Během půl století sovětské okupace byla pro Estonce hudba zdrojem identity – a není tedy překvapivé, že z Estonska pochází i jeden z nejvlivnějších žijících skladatelů, Arvo Pärt. Spirituální podtext jeho hudby byl jen další formou kulturního odboje. V Estonsku má ale spiritualita svéráznou historii. „Nebylo snadné nás převést na křesťanství. Když nás misionáři křtili, lidé se pak potají umývali. Ale fungovalo to i opačně: z kostela si třeba tajně odnesli hostii, aby s ní očarovali pušku a měli dobrý úlovek,“ vysvětluje Maarja Nuut. „Promítá se to i do naší kultury, třeba ve Francii se na nás dívají jako na seveřany bez emocí. Což nic nemění na faktu, že emoce máme stejně silné, ale navenek ukážeme jen něco.“ Na otázku, s jakou hudbou že vyrůstala, odpovídá zpěvačka, že to byli Led Zeppelin a Sinéad O’Connor – a vzápětí přidává zážitek z dětství: “Bylo mi pouhých pět let, ale ten večer se mi hluboce vryl do paměti – koncert skladeb Arvo Pärta. Nikdy bych nikoho nekopírovala, ale sdílím jeho krédo: minimem se snažím dosáhnout maxima. Nemám ráda, když někdo používá hodně not, já si vybírám jen ty důležité.” Maarja Nuut často používá atypické housle, jejichž syrové tóny jsou ostře řezaným protipólem k estetickému ideálu klasických houslistů.
