Hudební výměna mezi Evropou a Východem začala dávno před érou world music. Dokumentují to ansámbly staré hudby. Katalánský vizionář a hráč na violu da gamba, Jordi Savall, má ve svém souboru jak evropské nástroje, tak i arabskou loutnu oud či citeru qanun. Stejnou myšlenku sleduje pařížská sestava Atine. Tvoří ji virtuozní muzikantky z Íránu, Palestiny i Francie. Zpěvačka Aida Nosrat se narodila v Teheránu, studovala housle a před šesti lety odešla do Francie. Ansámbl vede Christine Zayed z Palestiny. Její nástroj, qanun, představuje v hudbě Východu podobný pilíř jako klavír v hudbě Západu. Na violu da gambu, klíčový nástroj evropského baroka, hraje Marie-Suzanne de Loye, držitelka diplomu z muzikologie ze Sorbonny.

Těžiště repertoáru tvoří zhudebněná poezie Íránu z 19. století, hudební stránka čerpá navíc i z arabské hudby, flamenca, jazzu a barokní hudby. Hráčky představují každá ve svém oboru špičku, řada z nich se souběžně věnuje pedagogické činnosti. Christine Zayed studovala vedle muzikologie a jazzu také arabskou, tureckou i řeckou hudbu na konzervatoři Edgarda Varèsa v Gennevilliers v Paříži, kde je nyní profesorkou. Na iránské loutny tar a setar hraje Sogol Mirzaei, která studovala u renomovaných hráčů v Iránu, a později u mistrů iránské hudby žijících ve Francii. Íránská klasická hudba má tisíce let dlouhou tradici a v mnohém inspirovala klasickou hudbu Indie, která je paradoxně ve světě mnohem známější. Vzhledem k restrikcím ze strany náboženských autorit odchází řada vynikajících hráčů do exilu a ty nejzajímavější projekty vznikají mimo Írán. Ženy například smějí od islámské revoluce v Íránu vystupovat jen před segregovaným ženským publikem.