V době, kdy ostatnímu světu učarovali Beatles, objevovala Afrika zcela odlišnou hudbu: v Kongu vznikl kombinací elektrických kytar i uhrančivých melodií první moderní panafrický styl zvaný konžská rumba, který jako horečka sobotní noci zachvátil celý kontinent, pronikl i do Evropy a dodnes neztratil na síle. Desítky světoznámých skupin tehdy vydávaly jeden hit za druhým a křižovaly kontinent na nekonečných turné. K nejstarším a dodnes aktivním veteránům této éry patří ansámbl Bakolo Music International z hlavního města Kinshasy, s hudebníky, kteří za sebou mají téměř 70 let profesionální dráhy. Vedoucí skupiny Nzoku Mo Ko Buele začínal v ansámblu vůbec neslavnějšího kytaristy zlaté éry, známého jako Franco. Se sestavou Bakolo doprovázel jiného velikána, jímž byl zpěvák Antoine Wendo Kolosoy, který zemřel 2008 ve věku 83 let. Po jeho smrti skupina nabrala druhý dech a loni vydala nové album. I když vznikalo v budově narychlo adaptované na nahrávací studio, zachycuje hudebníky v plné síle.

Kongo je země s tragickou koloniální minulostí a neméně bolestnou postkoloniální současností, ale zato se může chlubit velmi zajímavou hudební historií. Právě zde se zrodil před půlstoletím styl, který jako první skutečně moderní africká populární hudba zachvátil nejprve sousední země, později celý kontinent, a nakonec pronikl i do Francie a na Karibské ostrovy. V době “zlaté éry” se obyvatelé obrovské země, v koloniální éře známé jako Belgické Kongo, masově stěhovali za prací do měst, nový životní styl znamenal i poptávku po hlasité městské taneční hudbě, jejímž základem byla elektrická kytara, medově sladké hlasy, a též v Africe tehdy velmi populární kubánská hudba. Jednalo se o početné ansámbly s dechovou sekcí, několika kytarami, které se střídaly v sólech a zpěvákem, kterého podporovalo obvykle několik sborových zpěvaček. Afrika neměla svého Elvise Presleyho či Beatles, ale měla desítky světově známých hvězd, především kapelníků a zpěváků. Největší z nich byl kytarista François Luambo Makiadi, v hudebním světě známý jako Franco, velikán postavou i hudebním významem, vedoucí skupiny T. P. O. K. Jazz, který zemřel roku 1989 v Bruselu. Jeho tělo bylo převezeno do Kinshasy a konžská vláda vyhlásila čtyři dny trvající národní smutek. Franco po sobě zanechal 150 alb, téměř tisíc písní, a 18 dětí.

Line-up