Na festivalu Respect 99 zazní romská, africká i židovská hudba
(ČTK, pb)
11.06.1999 Haló noviny str. 14 Kultura
Letošní druhý ročník festivalu etnické hudby Respect _99 nebude zaměřen jen na romskou muziku, jak tomu bylo loni, ale i na hudbu dalších, pro českou společnost málo známých národů či etnických skupin, uvedli pořadatelé akce, která se v Praze uskuteční od 16. do 20. června. Festival zahájí ve čtvrtek 17. června japonská tanečnice Kayo Mikami vystoupením ve Španělském sále Pražského hradu. Následující den bude věnován české romské hudbě. V Paláci Akropolis se představí kapely Duo Slepčik, Čilagos a Álom. Romské hudbě, ale tentokrát i ze zahraničí, bude zasvěcena i neděle. V Jízdárně Pražského hradu vystoupí kromě slovenské Ĺudové skupiny Šuko Bartoša a maďarské kapely Kék Láng, jejíž členové patří k nomádskému kmeni Olachů, i skupina Musafir, která přijede z oblasti Rádžastán na severozápadě Indie. Tento kraj je pravlastí evropských Romů, takže posluchači budou mít možnost uslyšet hudbu, ze které se současná romská muzika vyvinula. V sobotu zazní na festivalu hudba národa, jehož původní vlastí byla po tisíciletí saharská poušť. Skupinu Tartit tvoří Tuaregové z Kel Antessarské konfederace, která sídlí v severním Mali. Hlavní důraz klade tato skupina na zpěv, který doplňuje hraním na nástroje přizpůsobené kočovnému způsobu života. Židovskou hudbu bude na festivalu v sobotu reprezentovat polská kapela Kroke, složená z absolventů krakovské hudební akademie. Tradiční starobylou židovskou hudbu bere tato skupina jako základ pro své originální aranžmá a improvizaci, ve které uplatňují jazzové prvky.

VŠECHNY BARVY SVĚTA
JAROSLAV RUDIŠ
10.06.1999 Právo str. 02 Salon
hudba

Po necelém roce přijde opět do Prahy Respect. Druhý ročník festivalu se ve dnech 17. - 20. června vedle romské hudby sympaticky rozevře i muzikantům z jiných koutů světa. Cíle zůstávají stejné: přinést kus originality, neponičenosti, nabídnout muziku, která žije mimo notové zápisy, ale je o to upřímnější a autentičtější. Ve Španělském sále Pražského hradu se první den festivalu představí japonská umělkyně Kayo Mikami tancem butoh. Duo Slepčík otevře v pátek pořad věnovaný české romské muzice v žižkovském Paláci Akropolis. Honza Aču Slepčík, kterého doprovází manželka Magda, spolupracoval například s režisérem Evaldem Schormem a s Bohumilem Hrabalem na filmu Příliš hlučná samota. Kapela Čilágos pochází z Náchoda a příležitostně se rozrůstá až na třicet členů. V Akropoli zahraje "jen" v polovičním obsazení. Večer uzavře skupina Álom, ve které jako jediný Rom působí houslista Vojta Lavička známý ze skupiny Deep Sweden. Hlasy z pouště i z nekonečných stepí se rozezní v sobotu na Pražském hradě. Terasu Jízdárny prostoupí kupříkladu hudba Ensemble Tartit. Je založená zejména na zpěvu a zvucích jednoduchých nástrojů vyrobených z každodenních předmětů, mantrický rytmus určují křik a lidské dlaně. Tartit vznikl v uprchlickém táboře v Mauretánii, kam jeho členové - utlačovaní Tuaregové - utekli před útoky malijské armády. Kočovnický život mají v krvi také členové mongolské kapely Dundzingarav, hrající od roku 1993. S úspěchem vystoupili v Číně, ve Spojených státech, v Německu i u nás. Své místo dostane i židovská hudba, kterou zastoupí krakovský klezmer band Kroke. Svůj projev obohacuje o zkušenosti z vážné i jazzové muziky. Neděli na Hradě prosvětlí i rozesmutní opět tóny romské muziky. Vedle již z loňska známé slovenské Ľudové hudby Juliusa Šuko Bartoša zazní maďarské seskupení Kék Láng a známý Musafir, který přiveze z indického Rajasthanu omamný dotek pravlasti všech Romů. A výrazná tečka festivalu: "Jsme jedni z posledních a jsme ze všech nejzběsilejší," tvrdí o sobě členové rumunské dechovky Fanfare Ciocarlia. V jejich vojensky pochodovém, rychlopalném projevu jakoby ležel důkaz, že sexpistolský punkrock nepatřil jen k projevům západoevropské kultury, i když bouřliví chasníci z vesnice Zece Prajini (Deset Polí) místo kytar vytahují k nebi rázné dechy: podobně a možná ještě úžasněji než jejich kolegové ve známém Kusturicově filmu Underground.

Hudba Respect '99
jaj
08.06.1999 Večerník Praha str. 18 Praha
Letošní druhý ročník festivalu etnické hudby Respect 99 nebude zaměřen jen na romskou muziku, jak tomu bylo loni, ale i na hudbu dalších, pro českou společnost málo známých národů či etnických skupin. Na tiskové konferenci to uvedli pořadatelé akce. Festival zahájí ve čtvrtek 17. června japonská tanečnice Kayo Mikami vystoupením ve Španělském sále Pražského hradu. Následující den bude věnován české romské hudbě. V Paláci Akropolis se představí kapely Duo Slepčík, Čilagos a Álom. Celá akce potrvá do 20. června.

Prahu oživí etnická hudba
(ČTK)
07.06.1999 Slovo str. 06 Kultura
Praha - Letošní 2. ročník festivalu etnické hudby Respect ę99, který bude probíhat v Praze do 20. června, nebude zaměřen jen na romskou muziku jako loni, ale i na hudbu dalších, pro českou společnost málo známých národů či etnických skupin. Festival zahájí ve čtvrtek 17. června japonská tanečnice Kayo Mikami vystoupením ve Španělském sále Pražského hradu. Následující den bude věnován české romské hudbě. V Paláci Akropolis se představí kapely Duo Slepčik, Čilagos a Álom. Romské hudbě, ale tentokrát i ze zahraničí, bude zasvěcena i neděle. V Jízdárně Pražského hradu vystoupí kromě slovenské Łudové skupiny Šuko Bartoša a maďarské kapely Kék Láng, jejíž členové patří k nomádskému kmeni Olachů, i skupina Musafir, která přijede z Rádžastánu na severozápadě Indie, kde je pravlast evropských Romů, takže posluchači budou mít možnost uslyšet hudbu, z níž se současná romská muzika vyvinula. V sobotu zazní na festivalu hudba skupiny Tartit, kterou tvoří Tuaregové z Kel Antessarské konfederace v severním Mali. Důraz kladou na zpěv doplněný hraním na nástroje přizpůsobené kočovnému životu. Židovskou hudbu bude v sobotu reprezentovat polská kapela Kroke složená z absolventů krakovské hudební akademie. Tradiční starobylou židovskou hudbu bere tato skupina jako základ pro své originální aranžmá a improvizaci s jazzovými prvky.

Prahu oživí etnická hudba
(ČTK)
07.06.1999 Zemské noviny str. 06 Kultura
Praha - Letošní 2. ročník festivalu etnické hudby Respect _99, který bude probíhat v Praze do 20. června, nebude zaměřen jen na romskou muziku jako loni, ale i na hudbu dalších, pro českou společnost málo známých národů či etnických skupin. Festival zahájí ve čtvrtek 17. června japonská tanečnice Kayo Mikami vystoupením ve Španělském sále Pražského hradu. Následující den bude věnován české romské hudbě. V Paláci Akropolis se představí kapely Duo Slepčik, Čilagos a Álom. Romské hudbě, ale tentokrát i ze zahraničí, bude zasvěcena i neděle. V Jízdárně Pražského hradu vystoupí kromě slovenské Łudové skupiny Šuko Bartoša a maďarské kapely Kék Láng, jejíž členové patří k nomádskému kmeni Olachů, i skupina Musafir, která přijede z Rádžastánu na severozápadě Indie, kde je pravlast evropských Romů, takže posluchači budou mít možnost uslyšet hudbu, z níž se současná romská muzika vyvinula. V sobotu zazní na festivalu hudba skupiny Tartit, kterou tvoří Tuaregové z Kel Antessarské konfederace v severním Mali. Důraz kladou na zpěv doplněný hraním na nástroje přizpůsobené kočovnému životu. Židovskou hudbu bude v sobotu reprezentovat polská kapela Kroke složená z absolventů krakovské hudební akademie. Tradiční starobylou židovskou hudbu bere tato skupina jako základ pro své originální aranžmá a improvizaci s jazzovými prvky.

Romská, africká i indická hudba zazní na festivalu Respect 99
Filip Horáček
04.06.1999 Lidové noviny str. 20 Kultura
Kočovní Tuaregové, indičtí fakíři, zaklínači hadů, židovský klezmer, zběsilá romská balkánská dechovka, mongolští pastevci i tuzemský romský folklor - to vše bude k vidění a slyšení na festivalu Respect `99, který se bude konat v Praze od 17. do 20. června.

PRAHA - Soubory etnické a folklorní hudby z různých částí světa se v polovině června představí českému publiku. V loňském roce byl festival Respect věnován romské hudbě. Přestože ta opět zazní, záběr letošního druhého ročníku bude širší.

Japonský tanec butoh

Program zahájí ve čtvrtek 17. 6. ve Španělském sále Pražského hradu magistra tance butoh Kayo Mikami a soubor Torifune Butoh-Sha z Japonska. Druhý večer bude věnován domácí romské hudbě. V žižkovském Paláci Akropolis vystoupí Duo Slepčík a skupiny Čilagos a Álom. Manželé Jan a Magda Slepčíkovi jsou považováni za reprezentanty autentické romské hudby, kterou představili nejen u nás, ale například i ve Francii nebo USA. Náchodská skupina Čilagos byla objevena pořadateli festivalu. Je tvořena 15 až 30 členy a romský folklor představuje v celé jeho živelnosti. Ačkoliv v cimbálovce Álom je zastoupen pouze jeden Rom, a sice Vojta Lavička, houslista skupiny Deep Sweeden, kapela si klade za cíl co nejautentičtější interpretaci romské hudby. V průběhu sobotního večera na terase Jízdárny Pražského hradu zazní hudba ze všech koutů světa. Africkou kulturu bude zastupovat soubor Ensemble Tartit z Mali tvořený příslušníky kočovného kmene Tuarégů. Mongolští hudebníci žijící v ČR ze souboru Dundzingarav již vystupovali například v Číně, Indii, Německu, USA a Francii. Písňovou formu Chaabi představí alžírský hudebník Reda Doumaz a jeho skupina. Skupina Kroke z Polska své pojetí židovského Klezmeru předvedla již na mnoha festivalech po celé Evropě, na kterých se setkala například s Natachou Atlas, The Klezmatics nebo Vanem Morrisonem.

Ze všech nejrychlej3í

Závěrečný den na terase jízdárny bude znovu patřit romské hudbě, tentokrát v podání zahraničních hostů. Slovenská Ĺudová hudba Juliusa Šuko Bartoša se již úspěšně představila na minulém ročníku. Maďarsko a hudbu kočovných Olachů bude reprezentovat kapela Kék Láng. Z pravlasti Romů Indie přicestuje skupina Musafír, která patří k prominentům současné scény world music. K jejich produkci zpravidla patří i zaklínači hadů, kouzelníci, loutkoherci, trubadúři a fakíři. "Jsme ze všech nejrychlejší," říká o rumunském souboru Fanfare Ciocarlia jeho kapelník Ivancea. Kapela patří k romským balkánským dechovkám stejně jako populární Kocani Orkestar. Zatímco ti jsou považováni za nejhlasitější a nejsehranější kapelu svého druhu, Fanfare Ciocarlia jsou podle všeho nejrychlejší a nejzběsilejší. V rámci festivalu se také uskuteční v Paláci Akropolis výstava fotografií z dokumentů ČT Romové a hudba a Černobílá v barvě.

Respect se letos rozšíří na vícero světových stran
(iha)
02.06.1999 Mladá fronta DNES str. 20 Kultura
P r a h a - Zatímco Západ měl své Sex Pistols, Balkán má dechovku Fanfare Ciocarlia. S touto nadsázkou charakterizuje hudební publicista Petr Dorůžka, který se podílí na propagaci připravovaného pražského festivalu etnické hudby Respect 1999, prazvláštní, neuvěřitelně rychlé riffy souboru pocházejícího z východního Rumunska. Právě tato žesťová "palba" bude v následujících týdnech v televizním spotu upozorňovat na to, že se již podruhé uskuteční ve dnech 17. až 20. června festival Respect. K jeho pořádání se spojily týdeník Respekt, hudební agentura Rachot a Správa Pražského hradu, na jehož terasách se uskuteční dva hlavní festivalové koncerty. Dechovka Fanfare Ciocarlia vystoupí na finálovém koncertu věnovaném romské hudbě spolu s loňským účastníkem Respectu, Ľudovou hudbou Juliusa Šuko Bartoša ze Slovenska, souborem Musafir, který hraje hudbu z pravlasti evropských Romů - indického Rajastanu, maďarskou kapelou Kék Láng, jejíž členové patří k někdejšímu nomádskému kmeni Olah, a pražskou cimbálovkou Álom. Po této linii naváže festival na svůj loňský debut. Ten byl totiž výhradně sestaven z evropské romské hudby. Letos však pořadatelé program rozšířili nejen co do počtu zúčastněných hudebníků, ale pozvali také několik souborů hrajících tradiční hudbu jiných etnik. Na Respectu se tak představí polské klezmer trio Kroke, mongolský soubor Dundzingarav, alžírský hudebník Reda Doumaz, Ensemble Tartit malijských Tuaregů a japonská tanečnice Kayo Mikami. Festival letos poprvé také nabídne prostor české romské hudbě "z terénu": manželům Slepčíkovým ze Strupčic a náchodskému souboru Čilágos.

Cikánské zpívání proti stesku
MARKÉTA KUČEROVÁ -TURKOVÁ, MARTA ŠVAGROVÁ
24.05.1999 Týden str. 48 Kultura
Romská kultura není (jen) Věra Bílá

"Lidi by si měli uvědomit, že rasová situace u nás je opravdu strašná. To může pocítit jen Rom. Myslím, že prolomit tu zeď by pro začátek mohla muzika," říká mezinárodně proslulá zpěvačka Ida Kelarová.

Podléháme módním trendům, chceme své tmavé sousedy opravdu poznat, anebo si tím, že alespoň romské umělce akceptujeme, posilujeme své (rasistické) alibi? Ani dva úspěšné festivaly romského umění neznamenají, že se Romové už stali rovnocennou součástí kulturního života země. Možná jsou takové přehlídky příjemnou epizodou, vždycky však také politikem, na jehož vlně se mohou svézt i ambice lidí, kterým se čas od času hodí doložit vlastní bohulibý zájem či péči své strany o etnické menšiny alespoň osobní viditelnou účastí. Ani potenciální zlaté desky vyvolených kumštýřů však nemohou zastřít v podstatě beztrestné xenofobní projevy v této společnosti a nemohou sloužit ani politikům, ani publiku jako alibi.

Z toho, co neznáme, jsme nesví

"Často se ptám, jak je možné, že jsme připustili, aby to došlo tak daleko," říká Anna Žigová , spoluautorka romsko-českého slovníku a spolupracovnice odborného časopisu Romano Džanibe. "Sama dobře vím, že pro Romy je velmi důležité žít hodně pohromadě, navštěvovat se v rodině. A teď jsou, pokud nejdou ve větší skupině, v níž se nemusí bát třeba do metra, odkázáni sedět raději sami doma v kuchyni. Obava o vlastní život a bezpečí blízkých je silnější než jejich přirozenost. Samo zřejmě, současná agresivita se netýká asi jenom Romů. Myslím, že kdyby těm okovaným botám došli Romové, našly by si jinou oběť." Anna Žigová, která už 26 let žije ve smíšeném manželství připouští, že podstatnou roli hrají špatné zkušenosti. "Stačí, když Rom nastoupí do tramvaje, lidé si hned hlídají peněženky. Ale je dobré si také uvědomit, že tohle není nějaký charakteristický rys jejich kultury. Leccos špatného se Romové přiučili od nás. Víme, v jak dezolátním stavu je naše společnost - a oni jsou přesně jejím odrazem. Ani my přece nemáme zase tak moc nač být pyšní. Stačí vyjet za hranice do Rakouska a přečíst si v obchodech české nápisy Češi, nekrást!" Jiná věc je, že se málokdo snaží rozlišit, kdo z Romů patří na okraj společnosti a kdo ne. "Z toho, co neznáme, jsme nesví," usuzuje Anna Žigová. Jedna z mála nenásilných možností, jak to napravit, je patrně právě poznávání kultur, které vedle sebe žijí. Kdo si například uvědomuje, že díky Romům se u nás rozšířila znalost základních pohádek, kdo ví, že Romové k nám přinesli karetní hry, kdo si připouští, že jejich příchod znamenal také obohacení naší kultury? Navzdory všemu se zdá, že lidí, kteří si to uvědomují, je stále více. Přibý-vá studentů romistiky, dvojjazyčných časopisů i he-sel v českoromském slov-níku.

Na chvíli ztratit předsudky

Stále vstřícnější je také ohlas nekonečné série pražských koncertů United Colours Of Akropolis , na nichž pravidelně vystupují romské kapely, úspěch zaznamenala putovní výstava Svět očima Romů inedávná ambiciózní přehlídka romské kultury Khamoro 99 . Nakonec iočekávání druhého ročníku festivalu RespeCt ukazuje, že "cikána s houslemi" český člověk vnímá přirozeně a samozřejmě. Pro tu chvíli, než opustí sál, je ochoten zapomenout na své předsudky. Málokdo z těch, kdo jsou pod pódiem schopni s Romy tančit nebo plakat, má potřebu zjistit, kde pramení ony silné emoce přítomné v romském umění. "Zatímco bílí už dneska ne, Romové v hudbě žijí," říká zpěvačka Ida Kelarová , zakladatelka proslulé mezinárodní Školy lidského hlasu. "To jim nikdo nevezme. Například u nás v rodině jsme byli všichni velmi muzikální. Bez muziky si život vůbec nedokážu představit. A nechápu, jak bez ní někdo může přežít třeba osmihodinovou pracovní dobu. Romská kultura je živá a je to vlastně jediné, na co může být tahle komunita opravdu hrdá. Druhá věc je, že etnická vlna je teď módní, stále exotická a za pár let se z ní asi taky stane byznys." Ikdyž už nekočují, nebrousí nůžky a jen málokteří pletou košíky, ani násilné přesídlení do paneláků v nich nedokázalo udusit jejich silné múzické geny. "Jsou, jak je obecně známo, hrozně citoví," říká Anna Žigová. "Svůj význam má určitě jejich strhující temperament, který ať chcete nebo ne, je podmanivý. Romským sloganem ale je, že hezká písnička vás musí rozplakat. A skutečně k těm slzám mají Romové velmi blízko i v životě - není hanba, když brečí chlap. Mají schopnost vcítit se a vůbec nepotlačují emoce. Jejich projevy jsou možná dětinštější, nemají tolik zábran a nepotřebují se stylizovat." Romská hudba je pojem, její vliv na maďarskou, rumunskou, zrovna tak jako třeba na španělskou hudbu je zřejmý. Naproti tomu romský výtvarný projev - stejně spontánní - veřejnost teprve objevuje, a bohatá tradiční slovesná kultura se dokonce teprve kodifikuje. Ostatně ani spisovná psaná romština v obecně platném smyslu zatím neexistuje.

Jakou tvář ukazují

Romskou až oficiální mediální hvězdou posledních let je Věra Bílá a skupina Kale, stejně tak jako před lety reprezentovali Romy v tuzemské populární hudbě hlavně sourozenci Gondolánové. Bylo by však pošetilé zužovat romskou kulturu na jednoho komerčně zdatného interpreta, když skutečný tvůrčí potenciál Romů je neskonale širší. Pro začátek by stačilo nehledat jenom kapsáře a prostitutky tmavé pleti a všimnout si těch, kteří umějí taky něco jiného. V Brně třeba slepé sochařky Boženy Vavrekové, v Hranicích na Moravě kreslíře Tibora Červeňáka, v Rokycanech spisova telky Ilony Ferkové, v Benátkách nad Jizerou řezbáře Ernesta Danča, ve Strupčicích na Chomutovsku manželské duo Slepčíkových, v Praze výtvarníka Rudolfa Dzurka v Národním divadle tanečníka Zdeňka Horvátha. Stačilo by si přečíst básně Margity Reisnerové, bratrů Bučků či Terezy Fabiánové nebo poslouchat písničky Iriny Kudračové, jež nenajdeme v žádných zpěvnících. A vzít na vědomí všechny ty domácí kumštýře, kteří se svým uměním nevystupují ze širšího rodinného kruhu. Mohou být sebelepší, do veřejného povědomí se dostávají jen ztuha. Někdy proto, že necítí tak silnou potřebu se proslavit, často z nedostatku příležitosti, vždycky ale se stínem své rasové příslušnosti v zádech.

Stará mladá kultura

Přestože Romové putují po světě už deset století a nemohli nevstřebávat nejrůznější vlivy, svou jinakost si podrželi. Včetně neukotvenosti, věčné nutnosti obhajovat právo na existenci na územích, kde nikdy nejsou docela doma. Pro toto všechno jsou Romové na přelomu tisíciletí u nás stále ještě v situaci, že navzdory své dlouhé historii v mnoha ohledech stále začínají. Svým způsobem tomu tak je i v hudbě, pro niž je stále příznačné tradování uvnitř rodiny. To, čemu se říká orální tradice, určuje vlastně i repertoár romských zpěváků. Prameny ke studiu romského hudebního folkloru ze střední Evropy zatím nejsou dostatečně zpracovány. Ví se jen, že existuje mnoho variant jednotlivých tradičních písní předávaných z generace na generaci poslechem a že repertoár se kraj od kraje může lišit. Typickým příkladem "dědičnosti" hudebního odkazu může být Irina Kudračová žena, která se nenaučila číst ani psát, přesto etnomuzikology uchvátila formální čistota, v jaké "donesla" staré rodinné písně do současnosti. "Cikánská hudba, to je duše. Když Romové začnou hrát, vyloudí dva tři akordy, další pak vyvěrá z hloubky jejich duše, hudba stoupá, ustává a znovu začíná," říká slavný francouzský režisér a dokumentarista romského původu Tony Gatlif (v časopise Romano Džaniben 1-2/1998). "Spojuje svátek, víru, smutek. I při svatebním veselí zaznívají ve šťastné hudbě žalostné tóny. Romská hudba není jen folklor. Je to bolest z odmítnutí, je to doprovod a vyjádření těžkého života..." Každý romský kapelník o tom ví své. "Romští muzikanti se běžně předvádějí, kdo z nich vymyslí lepší akord," říká Ida Kelarová. "Co nota, to akord. A kvůli němu se muzikanti dokážou v kapele zle pohádat." Podle Jany Horváthové-Holomkové z brněnského muzea romské kultury, která byla kurátorkou výstavy Svět očima Romů , jsou pro některé skupiny Romů typické spíše než hudba nejrůznější rukodělné práce, především kovoobráběcí a dřevozpracující. "Korytářství není příliš vzdáleno lidovému řezbářství, některé tradičně kovářské rodiny se dnes zase věnují umělecké kovářské výrobě. Obecně ale nemůžeme výtvarné umění Romů odvozovat od nějaké tradice. Umělecké sklony - nejen hudební nadání, ale právě i cit pro výtvarno - mohou souviset se zvýšenou emocionalitou tohoto etnika," řekla v rozhovoru pro Magazín Dnes. I Anna Žigová připomíná, že Romové byli vždycky výborní kováři a uměli opracovávat dřevo a že ještě dodnes mají nač navazovat: "Například rodina Rigova zásobuje svým krásným kovovým nábytkem a doplňky exkluzivní obchody v Praze, aniž by kupci věděli, že si odvážejí romské užité umění. Volná tvorba, ač už má svoje diváky a výstavy zaznamenaly dobrý ohlas, je však zatím spíše na bázi jakéhosi naivního či lidového umění, které je spíše interpretací než autorským vkladem."

Literatura potřebuje jazyk

"Rom_tina se bohužel nikdy na základní škole neučila a dosud se neučí. Romové dodnes nevědí, jak se má psát," zdůraznila ve svém příspěvku na loňské konferenci o literatuře a kultuře národnostních menšin v ČR indoložka a romistka Milena Hübschmannová . "Je to podobné, jako když děti českých emigrantů například v Kanadě mluví doma česky, ale dělá jim velkou potíž česky číst a psát." V minulém režimu se navíc Romové pod asimilačními tlaky styděli i báli romsky psát. Přesto se postupně idíky prvním romským časopisům - začala rozvíjet autorská romská literatura. Milena Hübschmannová v té souvislosti připomíná: "Ve svém jazyce se píšící Romové vyjadřují výborně. Tím, že to však bylo zakázané, začali někteří psát česky nebo slovensky. V jejich romském a českém nebo slovenském projevu je ale velký rozdíl. Svůj rodný jazyk prožili, znají jeho kulturu, metafory, obrazy. Romská literatura neměla precedens, nebylo na čem stavět. Jediným modelem byla lidová poezie a orální tvorba." Dynamika romských textů možná spočívá i v tom, že tato literatura navazuje na neformalizované žánry, že se v ní odráží tradiční vypravěčské nadání Romů. Je velmi často psána v dialozích. "Velkým zdrojem pro teprve se formující spisovnou romštinu jsou pohádky, které mají své zákonitosti a zakonzervovaný krásný jazyk," říká Anna Žigová. "Místo našeho ‚bylo-nebylo` začínají jakýmsi oslovením, patrně božstva: sladký, požehnaný a k tomu ještě spravedlivý." Podle Anny Žigové má romština ovšem ještě další roviny. Hovorovou a právě onu starobylou, zachovanou iv písních, kletbách či blahopřáních. A několik let už odborníci spolu s nadšenci zpracovávají podklady pro ucelený slovník romštiny. Jejich zásluhou se může romština vyučovat nejen na Filozofické fakultě UK v Praze, ale také na pedagogické fakultě. Navzdory stále nepřekonaným historickým handicapům a přes obecný trend k uniformitě je zřejmé, že romská kultura nejenže nezanikne, ale že se může dočkat možná až exploze. Pro zavedenou a sebestřednou českou kulturu by nemuselo být špatné být aktivněji "při tom".

____________________

Mezi dvěma festivaly

Sotva odezněl první ročník mezinárodního festivalu romské kultury Khamoro 99, čeká v červnu Prahu už druhý festival etnické hudby RespeCt, na němž vystoupí vedle taneční skupiny Kayo Mikanu & Torifune Butof-Sha Duo Slepčík, skupiny Čilágos a Álom (Palác Akropolis, 18. 6.), Ensemble Tartit z Mali, mongolští Dundzingarav, polští Kroke a alžírsko-francouzští Reda Doumaz (terasa Jízdárny Pražského hradu, 19. 6.), v posledním dni Ĺudová hudba Juliusa Šuka Bartoša, indičtí Musafir, rumunští Fanfare Ciocarlia, maďarští Kék Láng a čeští Álom (terasa Jízdárny Pražského hradu, 20. 6.).
____________________

Lenka Kotlárová

"Mezi Romy nenajdete hudební antitalent. Když Rom neumí zpívat, umí alespoň tančit," tvrdí Lenka Kotlárová, za jejíž kultivovanou hlasovou ekvilibristikou stojí především nevšední nadání (určitě také babička, maminka a možná ipůlroční docházka na hodiny jazzového zpěvu do lidové školy umění), za repertoárem pak dávné generace olašských Romů. V duchu tradice v rodině Kotlárových zpívali odjakživa a pouze za doprovodu rytmického tleskání rukou, luskání prsty, vydávání hrdelních zvuků a synkopického vydupávání rytmu nohou. "Pro olašské Romy je zkrátka důležitý především zpěv, v textech témata o Bohu, lásce, rodině a okolním světě," říká Lenka, jež se k rodinnému jamování přidala ve svých šesti letech; brzy začala vystupovat především při rodinných příležitostech, aniž by se však nechávala tradicemi svazovat úplně. Ačkoliv ji pražské publikum na festivalu Khamoro 99 poznalo právě v její olašské podobě (a s tanečně-rytmickým doprovodem), první demonahrávka Lenky Kotlárové prozrazuje její náklonnost také k jazzové a soulové hudbě. "Tyhle žánry zpívám i po klubech, je však těžké shánět doprovodné muzikanty - vždyť z těch ‚našich` vlastně nikdo nehraje na hudební nástroje," dodává.
___________________

Točkolotoč

"Romská muzika je stejně otevřená a živelná jako samotní Romové - veselá i smutná na plné pecky. Ta opravdovost se pozná a snadno se přenáší; proto si myslím, že má tahle hudba úspěch," říká bubeník Zdeněk Frýbort (stálý host a jeden ze tří Neromů ve skupině). Stejné je to i s T očkolotočem - přesto, že z "romského kořene" pouze vychází, nebojí se experimentovat a obalovat jej různými, členům skupiny konvenujícími vlivy. Mixování žánrů a zároveň cit pro svou "točkolotočovou tvář" jsou patrné i z nového alba Kale Bala Kale Jakha , jež odstartovalo druhý, razantní dech skupiny. Vítězové Malé Porty v rodných Svitavách z roku 1984 a V elké Porty o dva roky později mezitím vydali svůj debut ( Čhave Svitavendar , 1989) a stihli úspěšně vystupovat doma (např. i na koncertě SOS proti rasismu spolu s Paulem Simonem či Pražským výběrem) i v zahraničí (ve Francii, Polsku, Velké Británii, Nizozemsku či ve Spojených státech). Na rozdíl od počátků je však osmičlenný Točkolotoč, tvořený čtyřmi bratry Peštovými, jejich strýcem a třemi bílými muzikanty, v současnosti již ryze autorskou skupinou, za jejímž repertoárem stojí především sólový kytarista Jiří a sólov_ zpěvák Gejza Peštové. "Rasová otázka? To neřešíme. Myslíme si, že možná ukazujeme určitou cestu: muzikanti, kteří si spolu zahrají, se spolu totiž rozhodně mohou domluvit."
___________________

Gejza Horváth

"Sám vědomě nevycházím z romské tradice; vytvořil jsem si vlastní žánr, v němž kladu důraz na dodržování hudebních zákonitostí, na kultivovaný čistý doprovod, ale především na text. V něm vycházím z každodenního života Romů," říká písničkář v klasickém smyslu Gejza Horváth. K písničkářské osamocenosti jej to přitahovalo vždycky: jako dítě z muzikantské rodiny sice měl zapadnout do domácího muzicírování, od hry na akordeon však utekl ke kytaře. Hned první dvě vlastní písničky znamenaly úspěch - a i doping pro další tvorbu. "Velmi mě těší, když slyším své písničky hrát třeba v parku; ale je to pro mne velmi zavazující - od cikánské muziky se automaticky vyžaduje vysoká kvalita a v Čechách je velmi mnoho muzikálních lidí, kteří rozpoznají opravdové hraní od šmidlání. A toho druhého se najde také dost," dodává Gejza Horváth, kter_ pro festival Khamoro 99 objevil Lenku Kotlárovou a v brzké době dobuduje vlastní nahrávací studio. "Cítím, že velcí muzikanti postupně odcházejí, aniž by tu po nich něco zbylo, a mladší nadané generace se neumějí prosadit. Navíc náš způsob života i různé okolní kulturní vlivy způsobují, že si méně uvědomujeme sami sebe. A to je škoda. Vždyť by bylo krásné, kdyby si třeba Česká filharmonie jednou místo Janáčka vybrala z hudebního archivu nebo notového záznamu tradiční českou romskou skladbu!"
___________________

Ida Kelarová

"V Čechách je spousta mladých romských umělců, o kterých nikdo neví. To mne inspirovalo při zakládání nové skupiny," tvrdí Ida Kelarová. Z inspirace stále živou, byť třeba málo známou současnou podobou romské hudby vzešlo také album nazvané podle nového projektu Ida Kelarová a Romano Rat: Romská krev. "Chtěla jsem ukázat pestrost současné muziky, kterou opravdu nezastupuje jeden skladatel nebo jediná skupina: písničky shromážděné na albu složili dnešní romští autoři, kteří jsou zapadlí a v mnoha případech se ani nedají dohledat - už proto, že se písně mezi Romy velmi rychle šíří a lidovějí." Ida Kelarová, Romka po otci, absolventka Janáčkovy konzervatoře v Brně, v zahraničí proslulá interpretka i zakladatelka Školy lidského hlasu, na svém novém albu ovšem nezapře své tradiční kořeny: "Vždycky jsem obdivovala romské melodie, protože je zkrátka cítím. Na jejich v současnosti běžném provedení jenom s kytarovým nebo klávesovým doprovodem mi však skoro pokaždé něco chybělo. Proto jsem se (spolu s dalším zakladatelem Romano Rat, Dezideriem Duždou) rozhodla pro tradičnější složení skupiny s harmonikou, basou i houslemi. Právě tahle sestava je pro mne barevné, tklivé, teskné, skoro až filmové."
________________

Álom

"Romové jsou velkými patrioty toho mála, co zbylo z jejich kultury. Nesdílím jejich většinový názor, že Neromové nemůžou zahrát romskou muziku dobře; kdo dnes navíc posoudí, která muzika je pravá a jediná romská, když se v ní odráží tolik vnějších vlivů? Vždyť už Východňár hraje trochu jinak než já, který pocházím ze západního Slovenska," přiznává Vojtěch Lavička z mnohotvárných (a smíšených) Álom. Zatímco skupina z velké části staví na starém romském repertoáru i tradičním složení a vychází z generacemi předávaných harmonických postupů, rytmů i hudebních ozdob, "stylovou konzervu" nabourává zálibou ve vlastních úpravách či rumunském folkloru. "Álom se před víc než rokem sešel hlavně jako kapela, která chce roztancovat mejdany a hospody," dodává Vojtěch Lavička. "Pokud se tohle daří dokonce i mezi cikánskými štamgasty, bereme to jako ocenění a důkaz, že rozhodně není třeba dát na předsudky." Álom (Simona Šenkiová - zpěv, Vojtěch Lavička - housle, Václav Flegl - viola, Tomáš Kacler - cimbál, Marek Prchal - kontrabas), který se chystá též na klubová vystoupení i natočení alba, vystoupí na festivalu Respect 99.
_________________

Duo Slepčík

"Stává se mi, že se při černošské, ale i italské muzice rozbrečím. Přitom vůbec nerozumím textům, jen ta hudba mne přivede k nějakému tesknému obrazu. Při našem vystoupení v kostele zase brečeli japonští turisté. Pochopila jsem, že hudba může říkat něco sama o sobě," říká Magda Slepčíková, která začala zpívat relativně pozdě - až díky svému "tvrdému učiteli", nynějšímu manželovi Janovi (ten má za sebou filmovou i scénickou hudbu, spolupráci s mnoha hudebníky, režiséry či herci) -, zato s velmi trpkými životními zkušenostmi na bedrech. Proto mohou být zpěv a hudba Slepčíkových tak syrové a podmanivé, ať už zpívají (za doprovodu Janovy kytary) tradiční romské anebo Janovy autorské písně, taktéž rámované texty o radostech, smutcích, lítostech, pohřbech či neštěstích. "Zpíváme zkrátka o všem, co se v lidském životě vůbec stane, a hlavně když máme stesk," přiznávají Magda s Janem, jejichž příběh několikrát natáčela Česká televize a jejichž romské blues už slavilo úspěchy mj. ve Francii, Rakousku, Švýcarsku. Duo Slepčík otevře letošní hudební program festivalu Respect 99.
Festivaly
-bach-
24.05.1999 Týden str. 57 Kultura - Servis

Jeden svět 99 / (26. května 11. června v pražských kinech Evald, MAT, Aero, v promítacích sálech Městské knihovny a Francouzského institutu. Vstupné: 25 Kč.) Podat svědectví o porušování lidských práv v různých částech světa si klade za cíl nový mezinárodní filmový festival Jeden svět 99, jehož první ročník začíná příští týden v Praze. V jednotlivých sekcích, zaměřených na určitá témata (Diktátoři, Hlas žen) či regiony (Afrika, Latinská Amerika, Český dokument) bude promítnuto celkem 35 dokumentárních a několik hraných snímků. Jednotlivé filmy zpracovávají dramatické osudy lidí v těch částech světa, které zažívají nejbolestnější otřesy, jako je Rwanda, Bosna, Barma, Bělorusko či Jižní Afrika. Pořadatel festivalu, Nadace Člověk v tísni při České televizi, úzce spolupracuje s podobně zaměřenými přehlídkami v New Yorku (festival Human Rights Watch) a v Amsterdamu (festival pořádaný Amnesty International) - též odtud byly některé snímky převzaty. Přehlídka propojená také s festivalem etnické hudby Respect 99 chce založit novou tradici konfrontace hraných a dokumentárních snímků s tematikou lidských práv.

Romové zazpívají i na Pražském hradě
top
17.05.1999 Ústecký deník str. 09

ÚSTÍ N. L. - Den věnovaný české romské hudbě, v jehož rámci vystoupí skupiny s původním romským repertoárem Duo Slepčík ze Strupčic, náchodští Čilágos a pražská kapela Álom, pořádá v rámci festivalu Ethnic&World Zbyněk Andrš z Centra romistiky Univerzity J. E. Purkyně. Čtyřdenní festival, který se koná v polovině června v Praze, je věnován z velké části romskému hudebnímu projevu, kultuře či výstavám. Mezinárodní akci, které se účastní například i soubory Musafir z Indie nebo Dundzingarav z Mongolska, pořádá Respect a agentura Rachot za přispění řady sponzorů. Organizátoři vybrali pro akce prostory na Pražském hradě a v paláci Akropolis.

Unikátní festival připomene filmová díla o lidských právech
JAKUB LEDERER
12.05.1999 Slovo str. 07 Kultura

Praha - Tematikou lidských práv a jejich porušování se zabývá první ročník filmového festivalu s názvem Jeden svět _99, který uspořádá ve dnech 26. května až 11. června v pěti pražských kinech Nadace Člověk v tísni. V rámci přehlídky bude ve Francouzském kulturním institutu, Městské knihovně a kinech Mat, Aero a Evald promítnuto 40 dokumentů a několik pozoruhodných hraných filmů. Jedná se o první projekt tohoto charakteru ve střední a východní Evropě, který je obdobou významných festivalů v New Yorku a v Amsterodamu. »Od samého počátku jsme si v nadaci říkali - jde o to pomoci lidem v tísni, ale ve stejné míře jde i o to vydat svědectví. A k tomu může ve velké míře posloužit právě filmový festival,« sdělil nám ředitel přehlídky Igor Blaževič a zároveň dodal, že tato akce je propojena s další kulturní aktivitou podobného typu - hudebním festivalem Respect (17.-20. června). Jeden svět zahájí francouzský dokument La Flaca Alejandra, pojednávající o bývalé informátorce Pinochetovy tajné policie v Chile, která se po skončení diktatury veřejně přiznává ke své spolupráci. Celý festival je rozdělen do sedmi kategorií uváděných pod názvy, které se týkají jejich tematiky: Hlas žen, Diktátoři, Afrika, Latinská Amerika... K zajímavým sekcím určitě patří cyklus Český dokument, který připomene například snímky Černobílá v barvě, Sladké století nebo Krvavý chomout. O kvalitě těchto děl bude rozhodovat pětičlenná porota ve složení: herečka Táňa Fischerová, hudební publicista Petr Zvoníček, místopředseda Asociace českých filmových klubů Jiří Králík, dokumentarista Pavel Koutecký a ředitel Nadace Člověk v tísni Tomáš Pojar. Na závěr ocení tři snímky (nejlepší režie, film a příběh), čtvrtý pak bude vybrán přímo diváky. Tyto filmy budou odvysílány v České televizi. Festival Jeden svět zároveň navštíví řada zahraničních hostů, mezi kterými by neměla chybět ani Alina Fernandezová, dcera kubánského vůdce Fidela Castra.

Respect 99 nabídne v červnu etnickou a romskou hudbu
(ČTK, pb)
27.04.1999 Haló noviny str. 08 Kultura

Etnickou hudbu včetně nefalšovaných romských projevů nabídne od 17. do 20. června druhý ročník mezinárodního festivalu Respect 99. Koncerty se uskuteční v Míčovně a na terase Jízdárny Pražského hradu a v žižkovském Paláci Akropolis. "V příštích letech bude festival namíchán z hudby celého světa, i když romské soubory, jimž byl první ročník věnován loni celý, se budou objevovat i nadále," uvedl Borek Holeček z agentury Rachot. Scénář programu 18. června bude letos výsledkem výzkumu a mapování autentické romské hudby v terénu v českých zemích. Zazní taková, jak se hraje v domácím prostředí bez ostatních hudebních vlivů. Zaujmout by podle Holečka letos měla i japonská tanečnice Kajo Mikami, zpívající skupiny afrických Tuaregů z Mali, mongolští kočovníci a polské trio Kroke. "Domníváme se, že cesta kontaktu živelné hudby s evropskou vzdělaností je jednou z nejúčinnějších prevencí proti rasovým třenicím a příkladnou výchovou k toleranci," uvedli pořadatelé. Festival Respect v Praze volně naváže na první ročník filmového festivalu Jeden svět pořádaného od 26. května do 11. června Nadací Člověk v tísni při České televizi. Přehlídka má být konfrontací dokumentárních i hraných filmů zabývajících se tematikou lidských práv a jejich porušováním.

Respect nabídne etnickou a romskou hudbu
mcp
22.04.1999 Boleslavský deník str. 04
DRUHÝ ROČNÍK / Zazní hudba, jaká se hraje v domácím prostředí

PRAHA - Etnickou hudbu včetně nefalšovaných romských projevů nabídne od 17. do 20. června druhý ročník mezinárodního festivalu Respect 99. Koncerty se uskuteční v Míčovně a na terase Jízdárny Pražského hradu a v žižkovském Paláci Akropolis. "V příštích letech bude festival namíchán z hudby celého světa, i když romské soubory, jimž byl první ročník věnován loni celý, se budou objevovat i nadále," řekl na tiskové konferenci Borek Holeček z agentury Rachot. Scénář programu 18. června bude letos výsledkem výzkumu a mapování autentické romské hudby v terénu v českých zemích. Zazní taková, jak se hraje v domácím prostředí bez ostatních hudebních vlivů. Zaujmout by podle Holečka letos měla i japonská tanečnice Kajo Mikami, zpívající skupiny afrických Tuaregů z Mali, mongolští kočovníci a polské trio Kroke. "Domníváme se, že cesta kontaktu živelné hudby s evropskou vzdělaností je jednou z nejúčinnějších prevencí proti rasovým třenicím a příkladnou výchovou k toleranci," uvedli pořadatelé.

Festival Respect nabídne etnickou a romskou hudbu
(ČTK)
22.04.1999 Slovo str. 07 Kultura

Praha - Etnickou hudbu včetně nefalšovaných romských projevů nabídne od 17. do 20. června druhý ročník mezinárodního festivalu Respect _99. Koncerty se uskuteční v Míčovně, na terase Jízdárny Pražského hradu a v žižkovském Paláci Akropolis. »V příštích letech bude festival namíchán z hudby celého světa, i když romské soubory, jimž byl věnován loňský první ročník, se budou objevovat i nadále,« řekl Borek Holeček z agentury Rachot. Scénář programu 18. června bude letos výsledkem výzkumu a mapování autentické romské hudby v terénu v českých zemích, jak se hraje v domácím prostředí. Zaujmout by měla i japonská tanečnice Kajo Mikami, zpívající skupiny afrických Tuaregů z Mali, mongolští kočovníci a polské trio Kroke. Festival Respect v Praze volně naváže na první ročník filmového festivalu Jeden svět pořádaného od 26. května do 11. června Nadací Člověk v tísni při České televizi. Přehlídka má být konfrontací dokumentárních i hraných filmů zabývajících se tematikou lidských práv a jejich porušováním.

KRÁTCE
21.04.1999 Kutnohorské noviny str. 05

Etnickou hudbu včetně nefalšovaných romských projevů nabídne od 17. do 20. června druhý ročník mezinárodního festivalu Respect 99. Koncerty se uskuteční v Míčovně a na terase Jízdárny Pražského hradu a v Paláci Akropolis. Čtveřice veletrhů se zdravotní tematikou Pragomedica, Pragofarma, Pragooptik a Pragolabora se od dnešního dne na pražském Výstavišti účastní 823 firem. Akce potrvají do 23. dubna.

V Praze se opět uskuteční festival etnické hudby Respect
Filip Horáček
20.04.1999 Lidové noviny str. 16 Kultura

Živelná hudba a evropská vzdělanost - spojení obojího je podle pořadatelů festivalu Respect `99 nejúčinnější prevencí proti rasovým třenicím a výchovou k toleranci. V době mezi 17. a 20. červencem pozvali do Prahy řadu tuzemských i zahraničních romských a folklorních skupin.

PRAHA - Po úspěchu uplynulého ročníku festivalu Respect, věnovaného romské hudbě, v jehož rámci se v Praze představili například rumunští Taraf de Haidouks, makedonská dechovka Kocani Orkestar, známá z Kusturicova filmu Underground, španělské flamenco v podání čtveřice Ana La China nebo česká romská hvězda Věra Bílá se skupinou Kale, oznámili pořadatelé konání dalšího, již druhého ročníku. Původní festival romské hudby bude letos rozšířen o další soubory etnické hudby z celého světa. Přesto dva dny budou opět věnovány romským souborům.

Kočovní Tuaregové a mongolští pastevci

Na úvod bohatého programu ve čtvrtek 17. června v Míčovně Pražského hradu předvede soubor Kayo Mikanu & Torifune Butol - Sha tradiční japonský tanec buto. Páteční večer bude věnován autentické české a romské hudbě. V Paláci Akropolis se představí Duo Slepčíkovi ze Strubčice u Brna a skupiny Čilágos (Náchod) a Álom (Praha). V rámci třetího festivalového dne věnovaného světové etnické hudbě zazní tradiční hudba kočovných Tuarégů v podání Afričanů Ensemble Tartit z Mali, mongolské písně souboru Dundzingarav , židovský klezmer od slavných Kroke z Polska, kteří vystupovali po celé Evropě, například s Natachou Atlas, Vanem Morrisonem nebo The Klezmatics, ipísně "Chaabi" vycházející z arabsko-andaluské hudby, které představí Alžířan Reda Doumaz . Závěrečný den bude opět zasvěcen romské hudbě, tentokrát v podání převážně zahraničních souborů. Do Prahy opět přijede nejstarší slovenský romský soubor L_udová hudba Juliusa Šuka Bartoša , který úspěšně vystoupil již na uplynulém ročníku. Z Turecka přicestuje Edirne Ceribasi Band , který představí tamní romskou hudbu, ovlivněnou bulharskou a řeckou muzikou. Balkánské romské dechové soubory bude tentokrát zastupovat Fanfare Ciocarlia z Rumunska. V jejich hudbě se mísí vlivy rumunské, romské, turecké a prvky klezmer. Ve svém oboru jsou označování za nejzběsilejší a nejrychlejší kapelu. Čtrnáctičlenná skupina Kék Láng z maďarské vesnice Nyirvasvari se českému publiku představila prostřednictvím filmu Latcho drom francouzského režiséra Tony Gatlifa, který byl promítnut v rámci loňského ročníku. V neděli také znovu vystoupí pražská kapela Álom . V rámci festivalu, který pořádá týdeník Respekt, agentura Rachot, Správa Pražského hradu ve spolupráci s hlavním městem Praha, budou v Paláci Akropolis vystaveny černobílé fotografie z dokumentárních cyklů České televize Romové a hudba a Černobílá v barvě.

Pražský hrad je také hudebním centrem
(hec)
01.04.1999 Mladá fronta DNES str. 04

H r a d č a n y - Recitál amerického freejazzového pianisty Cecila Taylora zahájí v sobotu 3. dubna ve Španělském sále letošní hudební sezonu na Pražském hradě. Hudební život se již třetím rokem snaží Správa Pražského hradu strukturovat do pravidelných bloků a dubnový recitál světově proslulého instrumentalisty je pouze jedním z nich. Cecil Taylor, který před několika dny oslavil sedmdesáté narozeniny a již několik desítek let patří mezi světovou jazzovou špičku, nevystoupí na Pražském hradě poprvé - již před dvěma lety se zúčastnil Festivalu hudby výjimečných délek, který byl věnovaný odkazu Johna Cage a Mortona Feldmana. Jeho improvizované vystoupení strhlo publikum natolik, že se mu letos organizátoři rozhodli věnovat pravidelný Dubnový recitál. "Španělský sál podobný hudební projev pravděpodobně dosud neslyšel," řekl kurátor hudebního programu Správy Pražského hradu Martin Pechanec. Pianista bude v první části koncertu vystupovat sám, v druhé ho doprovodí Harri Sjöström na saxofon, Teppo Hauta-aho na kontrabas a Paul Lovens na bicí. Hudební život na Pražském hradě bude v červnu pokračovat festivalem etnické hudby Respect '99, který navazuje na podobné projekty posledních let, cyklus plečnikovských koncertů, Rudolfínské hudební léto a Festival hudby výjimečných délek. "Tento projekt má vždy výjimečný charakter, protože se jej snažíme realizovat v širších kulturních souvislostech, především v návaznosti na hlavní sezonní výstavní projekt," uvedl Pechanec. Podzim obohatí kromě tradičního koncertního cyklu Struny podzimu také vystoupení francouzské multimediální skupiny Art Zoyd, která existuje již od konce 60. let. Na Pražském hradě se představí s hudebním doprovodem ke třem černobílým filmům němé éry Nosferatu, Faust a Haxan-Čarodějnictví v běhu věků. Spojení těchto filmů, hudby skupiny Art Zoyd a atmosféry Hradu slibuje podle organizátorů velmi zajímavé zážitky. "Správě Pražského hradu se daří vytvářet si na koncertech vlastní publikum, které ze sedmdesáti procent tvoří domácí, kultivovaní návštěvníci. Nezaměřujeme se tedy prvoplánově na zahraniční turisty. Vyžaduje to však zvýšený důraz na propagaci, protože Hrad je přece jenom trochu mimo město, a cenovou politiku," vysvětlil Marek Vrabec z hudebního oddělení Správy Pražského hradu.