Kromě hudby, která je hlavní náplní RESPECTU, jsou součástí letošního projektu také výstavy a filmové projekce. V tomto roce poprvé Respect proběhne nejen v Praze, ale i v dalších pěti českých městech, kdy v průběhu dubna a května uvede koncerty skupin Álom a Ľudové hudby Julia „Šuko" Bartoša. Tyto výjezdy probíhají společně s filmovým festivalem „Jeden svět", který je věnován lidským právům a jehož pořadatelem je Společnost při ČT Člověk v tísni.
Hlavní téma Respectu 2000: Okolo Středozemního moře
Proč je pro nás tato oblast na počátku třetího tisíciletí
aktuální? Právě v okolí Středozemního moře se zrodila velká monoteistická
náboženství - judaismus, islám a křesťanství, stejně tak i moderní filosofie
s kořeny ve starém Řecku a moderní republika se svými světskými a demokratickými
principy. Po několik tisíciletí se národy na pobřeží Středozemní moře
zapojovaly do kulturních a obchodních výměn, přijímaly náboženství a
kulturu od dominantních skupin obyvatel, ale zároveň si zachovaly své
původní kulturní odlišnosti.
Středozemí se stalo místem vzniku orientální a západní hudby. Hudba
tak připomene dobu Zlaté sevilské a kordobské éry před inkvizicí, kdy
katolíci, Židé a muslimové spolu žili v dokonalém souladu, a dokáže
nám, že mnohé národy a kultury mají společného mnohem víc než by se
zdálo na první pohled.
V hlavním programu Respect 2000 představíme:
Berbery, prastarý národ ze Severní Afriky, který si ač poarabštěn zachoval své původní hudební tradice, Kurdy, kteří roztroušeni od Anatólie po západní Asii, si stále ochraňují svou vlastní hudbu a kulturu, soubor Al Kindi z Alepu v Sýrii, města, které je díky své bohaté orální tradici všeobecně považováno za místo zrodu arabské hudby, společně s tančícími derviši z Damasu. Kočovný národ Romů, putující po celém Středozemí více než tisíciletí a hrající svou vlastní hudbu na původní nástroje představí tentokrát hudebníci z Egypta, Řecka a Turecka.
Hovořit k duši
Dvakrát už se Respekt pokusil přesvědčit, že není jen časopisem, že
mu nejde jen o popis a komentování okolního světa, ale také o něco víc,
o vytváření společenství, o to, aby se ti správní lidé potkali, nebo
aby se potkali ti nesprávní a zjistili, že jsou správnější, než si mysleli.
Poprvé to bylo před dvěma lety, v červnu roku 96. V Richtrově vile Respekt
připravil výstavu dvou galerií, jedna byla Nová síň a druhá MXM. Nešlo
jen o to, aby se daly dohromady dvě různé skupiny a vytvořily jednu
společnou věc, šlo taky o tu osamělou, krásnou vilu pod Hradem, kde
se nekonečně vlekla restituce a jejíž interiér byl veřejnosti uzavřen.
Výstava tehdy trvala čtyři týdny, lidé se dostali dovnitř, o vile se
psalo a mluvilo a ledy se pohnuly. O nic víc ani nešlo.
Podruhé to bylo vlastně podobné. V listopadu 97, tedy ani ne před rokem,
Respekt uspořádal týden hudby v Hlaholu.
A zase: do jednoho večera byly komponovány různé žánry zpěvů, co u sebe
normálně není, se najednou setkalo a vznikl kontrast, a to všechno v
secesním sále na nábřeží Vltavy, o kterém nikdo krom zasvěcených kunsthistoriků
nic moc nevěděl - k naší škodě ovšem. Hlahol se dostal do povědomí lidí,
ale také v jeden večer zpívaly dětské pěvecké sbory a potom Věra Bílá
s Kale.
Dvakrát šlo o místo, o vilu, o sál, o spojení různého. Lidé z Respektu
hledali, o čem by to mělo být potřetí, v letošním roce, protože nikdo
z nich nepochyboval, že pokračovat by se mělo. Pak se obejvil Borek
Holeček z Rachotu, který přišel s tím, že by chtěl udělat mezinárodní
festival etnické hudby. Bylo to v době, kdy po tvrdých rasistických
útocích začali Romové utíkat do ciziny, kdy dostali první azyly ve Velké
Británii a v Kanadě a kdy si právem mohli myslet, že tu o ně nikdo nestojí.
Tehdejší ministři jim říkali: stejně vás tam nevezmou, nemá to cenu,
ale neřekli jim: my o vás stojíme, vy jste naši, neodcházejte. Když
odejdete, budeme ochuzeni, ztratíme. To byl pro Borka Holečka důvod,
aby byl první etnický festival věnován romské muzice. Protože tak se
možná jedním kouskem odpovídá na pyšnou a „bílou“ otázku, co nám vlastně
ti Romové mohou nabídnout: Romové jsou hudba. A jak říká francouzský
režisér romského původu Tony Gatliff, jehož film Latcho drom bude na
festivalu poprvé v České republice promítn: „Zvolil jsem hudbu, protože
té se nedá oponovat. Hovoří k duši a rasismus vzniká, když se vztah
mezi duší a každodenním životem naruší.“Potřetí tedy půjde o respektování
v pravém slova smyslu. Už ne o věci, ale o lidi. O duši posluchačů se
bude ucházet jako horká krev prýštící romská hudba - povětšinou ze vzdálených
koutů.
Martin Fendrych (článek z přílohy RESPECT 98, týdeník
Respekt
