"Na nenáviděné dechovce, kterou nás – máničky – krmili komunisti, není ve skutečnosti nic špatného. Ostatně, tak je to s každým žánrem. Musí se jen správně uchopit, vystihnout jeho podstatu a vytřískat z něj maximum. Chybí nám zvuk vojenské dechovky procházející ulicemi, žestě lázeňských orchestrů i pohřební pochody za rakví," říká ke svému novému albu František Skála. Dále dodává, že toto vše dohromady vytváří neopakovatelnou atmosféru vhánící do očí slzy dojetí z plnohodnotného kulturního zážitku a v zájmu zachování duchovních hodnot této civilizace by nemělo zmizet z našich životů jako relikt minulosti. Zvuk dechových nástrojů, který nepotřebuje zesilovat a neodmyslitelně patří i k myslivosti, jde totiž přímo na komoru. "Nejedná se v žádném případě o parodii. Je to óda na radost a naplňování filosofie ,přitakávání životu i smrti‘ tak, jak to na českém a moravském venkově bylo vždy zvykem," dodává Skála.