 |
|||||||||||||||||||
 |
|||||||||||||||||||
|
)
|
|||||||||||||||||||
|
Makedonie
|
|||||||||||||||||||
| KOČANI ORKESTAR Zvuk balkánských dechových kapel představil západnímu obecenstvu Emir Kustorica ve filmu Underground. Nejhlasitější, zvukově nejkřiklavější a nejsehranější balkánská dechovka Kočani Orkestar získala své jméno podle města Kočani, které leží východně od Skopje. Tzv. „romska orientalna musika“, která namísto stereotypního umpa umpa hraje neuvěřitelně funkové balkánské rytmy, může místnímu posluchači způsobit kulturní šok. Je to razantní směs mohutných zvuků dechových nástrojů, turecko-bulharských rytmů a východních sól, která jsou zároveň mistrovská, brilantní a divoká. Díky svému talentu romští muzikanti přijímají a přetvářejí domorodou hudbu oblasti, kterou projíždějí, a tak napomáhají integraci a vývoji hudebních stylů a písniček typických pro různé kultury a etnické skupiny.Romové jsou často výlučným zdrojem kultury země, kterou obývají, protože jsou předurčeni k roli profesionálních hudebníků jako průvodnímu důsledku svého společenského postavení. Zároveň cestováním rozvinuli své umění smísit velké množství pramenů a přetavit je do vlastního jedinečného stylu. Navzdory předpojaté představě, že jsou nadáni schopností napodobovat, Romové vždycky tvořili hudbu s vlastním výrazným charakterem, i když se museli neustále přizpůsobovat místní poptávce. Hraní hudby je pro Romy shodné s jejím tvořením. Tato poznámka platí obzvláště pro Naata Veliova, trumpetistu a kapelníka (v romštině kapelnik) dechové kapely Kočani Orkestra, která pod jeho vedením hraje velmi originální úpravy. Dechové kapely balkánského regionu mají výrazně romský charakter a od západního Srbska po Makedonii jsou pozoruhodně tvůrčí při přeměňování původního strnulého stylu tradičních dechových kapel. Tyto soubory vznikly v 19. století jako napodobenina tureckých vojenských orchestrů, které nahrazovaly od r. 1828 uskupení janičárských Turků nazývající se Mehterhane. Zřejmě jako v Turecku odstavily starobylé tradiční soubory hrající na hoboj (zurna, zurla nebo mizmar) a dvojitý buben. Dnes tyto soubory, původně převzaté z Turecka a obsazené Romy, vymírají, částečně vzhledem k moderní době, ale také kvůli narůstajícímu makedonskému a srbskému nacionalismu. Zvuk balkánských dechových kapel představil západnímu obecenstvu Emir Kustorica ve filmu Underground. V Kočani, městě v nové republice Makedonské, se romské dechové hudbě říká „romska orientalna musika“. Kapela Naata Veliova se skládá z trumpety (trompeta), kornetu (kornet) a saxofonu (saksafon), který se střídá s klarinetem (klarinet), 3 barytonů, tuby, harmoniky (armonika) a velkého bubnu (tapan), který alternuje s darabukou. Je to razantní směs mohutných zvuků dechových nástrojů, turecko-bulharských rytmů (včetně charakteristických asymetrických taktů jako 7/8, 9/8,11/8 atd., kterým se někdy v tradiční turecké hudbě říká aksah) a východních sól, která jsou zároveň mistrovská, brilantní a divoká. Od Albánie po Turecko, od Řecka po Bulharsko reprezentuje balkánský region množství výrazových forem s velice rozdílnými etnickými kořeny. Ale v srdci této složité venkovské a pastorální mozaiky přežívá určitá tendence odrážející dávný osmanský vpád. Orientální aspekt balkánské hudby zachovávají především Romové, kteří se stěhovali z Turecka počínaje osmanským vpádem ve 14. století. Ale nesou si také vlastní orientální dědictví svých indických kořenů, které jejich hudební styl ovlivňuje. V Makedonii jsou všichni Romové muslimové. Hrají stejně po gádže - Neromy jako sami pro sebe. Převzali a přijali množství stylů, se kterými donekonečna žonglují. Ve svých dechových kapelách zachovali starobylé orientální pojetí melodie a obsahu, které se vyvinulo z plynulé, nepřetržité dechové techniky hobojistů.Pomalé úvody a improvizace bez rytmu se v turečtině nazývají taksim a trepaza v makedonštině. Jsou považovány za evokaci velké hostiny, při které si člověk vychutnává všechny nejrůznější lahůdky.Romantická témata mají několik různých jmen a asociací. V turečtině se nazývají gazel, což má kořeny v arabském slovu ghazal, které srovnává ženskou krásu s pouštní gazelou. V makedonštině a srbštině jsou to sevdak a sevdalinka, které mají kořeny z tureckého sevda, a to znamená vášeň nebo láska. Velice zdobné a orientální sevdy zakonzervovaly v městském kontextu druhý vzestup orientální hudby. Styly se neustále míchají, ať už je to turska (turecký), romska (romský), bulgarska (bulharský), romanska (rumunský) nebo srpska (srbský). Kromě oblastních vlivů můžeme vysledovat orientální inspiraci Romů až k jejich původním kořenům, také melodie z indických filmů jsou často přijaty do romského repertoáru. Naat Veliov je považován za mistra tohoto stylu. Hraje se svou kapelou po celé Makedonii a pravidelně ho zvou do makedonské televize.Většina nástrojů zakládá svůj rytmus na následujících tradičních tancích: čoček je orientální romský tanec pro ženy, zatímco horo je kolektivní kolový tanec mužů. Také v nich se rytmické vzorce skládají s porozuměním jak pro starobylé, tak i pro moderní inspirace včetně rumby. Kapelník Kočani Orkestaru dovedl tuto tradici ještě dál a do původního repertoáru kapely se mu podařilo včlenit autorské skladby. Přinesly určitou míru modernosti, ale vyhnuly se nástrahám „jazzifikace“ balkánské hudby, která zásluhou romských muzikantů zůstává rezolutně orientální. Alain Weber |
|||||||||||||||||||
 |
 |
 |
 |
 |
|||||||||||||||
|
|
|||||||||||||||||||