Pro řadu evropských posluchačů zůstává tím nejexotičtějším stylem hudba z jejich vlastního kontinentu. Výrazný podíl na tom mají bouřlivé dějiny 20. století: historické regiony jako Bukovina, Sedmihradsko nebo Halič zmizely z politických map - a spolu s nimi vyprchaly vzpomínky na lokální kulturu.

Bohatým zdrojem dosud nezmapovaných stylů jsou horské samoty na jihozápadě Polska. Muzykanci pocházejí z Krakova, ale své písničky čerpají i z Ukrajiny, Slovenska i Moldávie. Čtyřčlennou sestavu tvoří dva manželské páry, během své šestileté existence získala skupina na domácí půdě pěknou řádku ocenění - ale zahraniční publikum její umění teprve objevuje.
V sestavě převládají tradiční akustické nástroje: dudy, housle, akordeon, perkuse, niněra. Největším překvapením je ale repertoár, i velmi decentní práce s rytmy a výrazem. Některé z písní jsou v Čechách dobře známé a jejich místní varianty byste našli v Sušilově sbírce. Velmi zajímavé je srovnat přístup folkařů v obou zemích - těm českým zatím chybí jemná hravost i rytmická preciznost, v níž mají polské skupiny naopak velký náskok.